Evropské nařízení o obalech vstoupilo v účinnost, ale pro řadu firem přichází v době, kdy stále nemají jasno, jak přesně mají nové povinnosti plnit. Výrobci, dovozci, distributoři i internetové obchody upozorňují, že vedle ekologických cílů přináší norma také vysoké náklady, právní nejistotu a tlak na další zdražování zboží.

Nařízení PPWR má do roku 2030 zajistit, aby obaly na unijním trhu byly převážně recyklovatelné nebo znovupoužitelné. Součástí pravidel je omezení jednorázových plastových obalů, snížení podílu prázdného prostoru v balení, limity pro obsah těžkých kovů i omezení látek PFAS, které se běžně používaly například u krabic na pizzu, fastfoodových sáčků nebo nepromastitelných pekárenských obalů. Přibývá také povinné značení, které má spotřebitelům usnadnit třídění.

Právě rozsah změn je podle podnikatelských svazů problémem. Nová pravidla nedopadají jen na výrobce obalů, ale i na subjekty, které s obaly pracují v dalších částech dodavatelského řetězce. V praxi tak mohou nové povinnosti zasáhnout desítky tisíc českých e-shopů a malých či středních podniků, které dosud obalovou agendu řešily jen okrajově.

Hospodářská komora ČR spolu s dalšími organizacemi už dříve prosazovala odklad nereálných požadavků o 24 měsíců. Podle podnikatelských reprezentací totiž i několik týdnů před účinností chyběly důležité prováděcí a delegované akty a podniky nevěděly, podle jakých konkrétních pravidel mají měnit obaly, technologie nebo plánovat investice. U potravin navíc vývoj a testování nového obalu běžně trvá jeden až dva roky, takže rozhodování bez stabilních pravidel znamená riziko špatně vynaložených milionů.

Rychlé šetření Hospodářské komory mezi téměř 400 členskými firmami ukázalo, že množství a kvalitu dostupných informací hodnotí podniky v průměru jen 2,3 bodu z deseti. Téměř 80 procent odpovědí se pohybovalo ve spodní třetině škály a skoro polovina firem nedokázala odhadnout, jak PPWR ovlivní jejich provoz. Nejde přitom jen o obchod nebo potravinářství. Nová pravidla dopadají také na chemický průmysl, stavebnictví a další výrobní obory, kde mohou požadavky na nižší hmotnost obalů nebo vyšší podíl recyklátu narážet na bezpečnostní podmínky při přepravě nebezpečných látek.

Náklady porostou v administrativě i ve výrobě

Firmy vedle právní nejistoty upozorňují hlavně na finanční stránku změn. Podle dopadové studie Evropské komise má opakované přeznačování obalů stát evropský průmysl minimálně dvakrát 18 miliard eur, tedy zhruba 437 miliard korun. České podnikatelské organizace tuto částku přepočítávají přibližně na 80 eur, asi dva tisíce korun, na každého obyvatele Evropské unie.

Výdaje se podle firem neomezí jen na nové etikety. Náklady budou vznikat při testování a certifikaci obalů, úpravách výrobních technologií, změnách informačních systémů, správě dokumentace i vytváření nových skladových zásob. U části podniků bude nutné hledat zcela nové obalové řešení, jinde se prodraží samotný materiál. To se týká například obalů pro gastronomii, kde náhrady za úpravy s PFAS existují, bývají ale dražší.

Zvlášť citlivé je to pro menší podniky a e-shopy. Ty často obaly samy nevyrábějí a jsou odkázány na údaje od dodavatelů. Přesto se mohou nově dostat do postavení subjektu, který nese plnou odpovědnost za shodu obalu s nařízením. U části prodejců tak vzniká rozpor mezi odpovědností a reálnou možností ověřit materiálové složení nebo technické parametry obalu.

V praxi může být problémem i zdánlivý detail. Pokud si například e-shop nechá na krabici natisknout své logo, může být podle výkladu pravidel považován za výrobce obalu. To znamená povinnost mít k dispozici prohlášení o shodě a technickou dokumentaci. U dovozu ze třetích zemí pak chybějící podklady mohou znamenat zdržení, nebo i nemožnost uvést zboží na trh.

Další nákladovou vrstvu představují poplatky v systému rozšířené odpovědnosti výrobce, které mají být nově odstupňovány podle recyklovatelnosti obalu. Čím problematičtější obal z hlediska recyklace, tím vyšší poplatek. U některých formátů se v zahraničních analýzách uvádějí částky od desetin eura až po jedno euro za kus. To je zvlášť citelné u firem s nízkou marží a vysokým objemem zásilek.

E-shopy čeká tlak na změnu balicích procesů

Pro internetové obchody bude nejviditelnější změnou omezení prázdného prostoru v zásilkách na maximálně 50 procent. To znamená přehodnotit velikosti krabic, množství výplňových materiálů i samotné balicí postupy. Část firem už se tímto směrem vydala dříve kvůli rostoucím nákladům na dopravu, takže používá širší škálu obalů nebo flexibilní balicí řešení. U jiných podniků ale změna přinese nové investice do materiálů, skladování i provozu.

Podnikatelské organizace současně upozorňují, že pozornost trhu se dosud soustředila hlavně na vzdálenější termíny, například povinnou recyklovatelnost obalů nebo další omezení, která nastoupí mezi lety 2028 a 2030. Mnoho menších prodejců tak žilo v přesvědčení, že na přípravu mají ještě čas. Už nyní ale začínají platit povinnosti spojené s dokumentací, odpovědností za uvedení obalu na trh nebo limity pro PFAS u obalů určených pro styk s potravinami.

Kritici nařízení zdůrazňují i problém vymahatelnosti. Sankce mají ukládat národní orgány, jenže i ty podle podnikatelů často postrádají jednoznačný výklad, co přesně mají kontrolovat. Evropská komise navíc zveřejnila výkladový manuál k PPWR pouhých 12 dní před účinností pravidel. To podle firem jen potvrzuje, že přechod na nový režim není dostatečně připravený.

Podniky se přitom samotné myšlence omezení obalového odpadu nebrání. Spor se vede hlavně o tempo, rozsah administrativy a rozdělení odpovědnosti v dodavatelském řetězci. V nejbližších měsících proto firmy čeká hlavně audit používaných obalů, sběr písemné dokumentace od dodavatelů a rozhodování, které investice ještě odložit a které už udělat navzdory neúplným pravidlům. Pro spotřebitele to s velkou pravděpodobností bude znamenat jediné: část nových nákladů se postupně promítne do cen výrobků i služeb.