V členských státech Evropské unie začalo zavádění nových pravidel, která posilují právo spotřebitelů na opravu zboží. Směrnice má prodloužit životnost výrobků, omezit množství odpadu a změnit ekonomiku oprav tak, aby se domácnostem i servisům častěji vyplatilo opravit starý přístroj místo nákupu nového.
Směrnice o společných pravidlech na podporu oprav zboží byla přijata v červnu 2024 a v platnost vstoupila 30. července téhož roku. Země EU měly čas do 31. července 2026, aby ji převedly do svých národních zákonů a začaly nová pravidla používat v praxi. Jde o další krok v širší evropské snaze podpořit takzvanou oběhovou ekonomiku, tedy model, v němž se výrobky používají déle a méně často končí jako odpad.
Dosavadní praxe často nahrávala spíš nákupu nového zařízení. Opravy bývaly drahé v porovnání s cenou výrobku a nezávislé servisy i samotní spotřebitelé naráželi na omezený přístup k náhradním dílům, nástrojům nebo technickým informacím. Právě to má nová evropská úprava změnit.
Výrobci budou muset u vybraných kategorií zboží opravu nabídnout nejen během zákonné záruky, ale také po jejím skončení, pokud je technicky proveditelná. Týká se to například praček, pračko-sušiček, myček nádobí, chladniček a mrazniček, televizorů a dalších elektronických displejů, vysavačů, serverů a úložišť dat, svářeček, mobilních telefonů, bezdrátových telefonů, tabletů a domácích sušiček prádla.
Seznam přitom není konečný. Evropská komise, tedy výkonný orgán EU, jej má rozšiřovat podle toho, jak budou v rámci pravidel ekodesignu přibývat požadavky na opravitelnost dalších výrobků.
Oprava nesmí být jen formální možností
Nová pravidla míří i na obchodní podmínky výrobců. Pokud lze výrobek opravit, firmy už nebudou moci opravu bezdůvodně odmítnout a rovnou zákazníka tlačit k pořízení nového kusu. Oprava má být provedena v přiměřené době a za přiměřenou cenu, pokud nebude zdarma. Výrobci zároveň musejí snadno zpřístupnit informace o svých servisních službách včetně orientačních cen běžných oprav.
Důležitou ekonomickou změnou je také tlak na dostupnost náhradních dílů. Jejich ceny mají být nastaveny tak, aby samy o sobě opravy neodrazovaly. Jak dlouho musí díly zůstat na trhu, se liší podle typu výrobku a souvisejících evropských pravidel ekodesignu. U části domácích spotřebičů mají být náhradní díly a servisní informace dostupné sedm až deset let od uvedení posledního kusu daného modelu na trh.
Směrnice zároveň zakazuje používat smluvní podmínky, hardware nebo software, které opravy bezdůvodně blokují nebo ztěžují. Zásah míří i na některé formy takzvaného párování součástek, kdy zařízení odmítne náhradní díl nebo omezí jeho funkčnost jen proto, že nebyl namontován či schválen výrobcem přes jeho vlastní systém.
Pro výrobce to znamená nové náklady na servisní zázemí, logistiku dílů i zveřejňování informací. Z pohledu spotřebitelů a nezávislých opravců ale může jít o výrazné posílení postavení na trhu, protože se snižuje bariéra, která dosud chránila prodej nových zařízení na úkor oprav.
Delší záruka má změnit rozhodování domácností
Jedna z nejvýznamnějších novinek se týká poruch během zákonné záruční doby. Pokud si spotřebitel zvolí opravu místo výměny zboží, záruka se prodlouží o jeden rok. Evropská unie tím chce finančně i prakticky motivovat domácnosti, aby při závadě nesahaly automaticky po náhradě výrobku.
Evropská komise také připravuje internetovou platformu oprav v rámci portálu Your Europe, což je unijní web s informacemi pro občany a podniky. Spuštění se očekává v lednu 2028. Každý členský stát na ní bude mít vlastní sekci a platforma má pomáhat s vyhledáním opravců, prodejců repasovaného zboží i dalších iniciativ spojených s opravami, například takzvaných repair cafés.
Správu národních částí a registraci opravců budou zajišťovat samotné členské státy. Podle Evropské komise mohou nová pravidla v celé EU přinést dodatečný růst a investice ve výši 4,8 miliardy eur, tedy zhruba 120 miliard korun podle běžného přepočtu. Vedle dopadu na firmy a domácí rozpočty se od změny očekává také nižší spotřeba surovin a energie, méně elektroodpadu a menší emise spojené s výrobou nových zařízení.
