Vláda schválila návrh novely energetického zákona, který jí má při dalším prudkém růstu cen umožnit zasáhnout do trhu s elektřinou a omezit mimořádné příjmy výrobců. Ekonom Petr Bartoň upozorňuje, že plošné zastropování cen může sice snížit účty odběratelům, ale bez cíleného nastavení hrozí, že relativně více pomůže majetnějším domácnostem s vysokou spotřebou.
Samotný růst cen energií na trhu podle něj nelze automaticky vykládat jako růst zisků energetických podniků. Je nutné oddělit tržby od skutečného hospodářského výsledku. Firma může při vyšších cenách inkasovat více peněz, zároveň jí však mohou výrazně vzrůst náklady. Vyšší příjmy proto samy o sobě nevypovídají o tom, zda podnik dosahuje mimořádného zisku.
Podobný princip se vztahuje na výrobce elektřiny. Přestože burzovní ceny výrazně vzrostly, velká část právě vyráběné elektřiny byla prodána s předstihem podle dříve uzavřených kontraktů a za tehdejší ceny. Aktuální vysoké burzovní ceny se tak týkají jen omezené části produkce, která se obchoduje nyní.
Náklady na úlevu musí nést někdo jiný
Cenový strop může ochránit domácnosti před náhlým nárůstem záloh a vyúčtování, nemění ale skutečnou cenu energie ani náklady spojené s její výrobou a dodávkou. Rozdíl mezi tržní a regulovanou cenou je proto nutné financovat z jiných veřejných či soukromých zdrojů.
Za problematickou Bartoň považuje představu, že výdaje státu lze bez omezení pokrýt zdaněním mimořádných výnosů energetických firem. Pokud totiž výrobci nemají odpovídající mimořádné zisky, samotné zdanění jejich příjmů nemůže pokrýt celý objem podpory poskytované odběratelům.
Rizikem plošné regulace je podle ekonoma také její rozdělovací efekt. Největší absolutní úsporu získají odběratelé s nejvyšší spotřebou, tedy například domácnosti, které elektřinu využívají ve velkém rozsahu i pro energeticky náročnější vybavení. Často přitom jde o finančně silnější skupiny.
Méně majetné domácnosti už naopak obvykle spotřebu elektřiny omezují na nezbytné minimum. Jejich úleva ze zlevnění každé spotřebované kilowatthodiny proto může být nižší. Přesto se mohou na financování opatření podílet nepřímo, například prostřednictvím veřejných rozpočtů. Bez přesnějšího zacílení podpory tak může nastat situace, kdy nízkopříjmoví odběratelé přispívají na levnější energii domácnostem, které jí spotřebovávají výrazně více.
