Promítání dokumentu NAZA v lublaňském kině Kinodvor podle autora neskončilo jen tichou reakcí publika. Ironické úšklebky zaznívaly už během výpovědi izraelského zpravodajce, který svou jednotku popsal jako elitní skupinu složenou převážně ze světských liberálů z Tel Avivu. Debata tím získala i širší slovinský rozměr: dotkla se důvěry v média, politických kontaktů a postavení velkých mediálních vlastníků.

Autor připomíná, že publikum v Kinodvoru pravděpodobně tvořili hlavně liberálně a levicově orientovaní diváci. Pro část z nich mohlo být spojení izraelských zpravodajských struktur s označením „levicové“ obtížně přijatelné, zvláště vzhledem k domácím politickým souvislostem. Jen několik měsíců před projekcí Slovinskem rezonovala aféra kolem kontaktů izraelské společnosti Black Cube, vedené bývalými agenty Mossadu, se Slovinskou demokratickou stranou SDS Janeze Janši.

V textu se tato kauza dává do souvislosti s dřívějšími operacemi Black Cube v Maďarsku před volbami v roce 2018. Autor zároveň popisuje, že Janša po těsné březnové volební porážce dokázal sestavit vládu s širokým pravicovým zázemím, od křesťanských demokratů NSi přes agrární proud až po uskupení kolem Anže Logara a Re.snici. Následné politické střety podle něj zasáhly také kulturní instituce a veřejnoprávní vysílání RTV Slovenija.

Právě mediální prostředí má vedle politické roviny také výrazný podnikatelský rozměr. Autor upozorňuje, že největší slovinskou komerční televizi POP TV vlastní česká skupina PPF. Vedle toho se vede spor o financování a budoucí postavení RTV Slovenija, které má podle textu čelit snaze o omezení svého vlivu. Takový vývoj je důležitý nejen pro veřejnou debatu, ale i pro mediální trh, jeho konkurenční podmínky a hodnotu vysílacích aktiv.

Reakce diváků na dokument NAZA tak nelze podle autora oddělit od vnímání izraelské vlády Benjamina Netanjahua jako spojence Janšovy vlády. Současně však text připouští i druhou perspektivu: část izraelské společnosti, zejména v Tel Avivu, se nadále může hlásit k liberálním hodnotám a odmítat nepřátelství vůči Arabům. Autor tuto zkušenost vztahuje ke svým dlouholetým přátelům v Izraeli i k debatám, které tam vedl při návštěvách v letech 2008, 2009 a 2013.

Závěrem varuje před další izolací izraelské společnosti a před ztrátou vazeb na evropská a americká liberální centra. V prostředí, kde se politická soutěž zjednodušuje na volbu mezi válečnou politikou a nacionalistickým populismem, mohou podle něj narůstat i mezinárodní rizika. Pro evropské státy, jejich média i firmy působící v citlivém regionu to znamená, že politická nestabilita a spor o podobu veřejné debaty mohou mít dlouhodobé institucionální i ekonomické důsledky.