Navrhovaná změna pravidel pro taxislužbu by mohla citelně zasáhnout ceny, dostupnost řidičů i podnikání platforem v Praze. Skupina poslanců chce obcím vrátit pravomoc požadovat po taxikářích zkoušku z českého jazyka a místopisu, což by dopadlo hlavně na segment alternativních taxislužeb, kde dnes významnou část řidičů tvoří cizinci.
V Praze podle uvedených údajů jezdí asi 15 tisíc taxikářů a 45 procent z nich jsou cizinci, nejčastěji Ukrajinci. Právě u části těchto řidičů se podle kritiků současného stavu objevují problémy s komunikací se zákazníky i orientací v ulicích, kdy se více spoléhají na navigační aplikace. Z pohledu trhu nejde jen o otázku komfortu cestujících, ale také o nastavení podmínek pro vstup do profese a o to, kolik řidičů bude schopno nové požadavky splnit.
Pozměňovací návrh k novele zákona o silničním provozu předložili poslanci Patrik Nacher a Robert Králíček z ANO. Podle předlohy by obce získaly možnost stanovit, že řidiči taxislužby musí pro výkon práce složit zkoušku z češtiny a místopisu. Návrh už podpořil Hospodářský výbor i část opozice, takže nejde jen o okrajovou debatu, ale o změnu, která má reálnou šanci ovlivnit fungování trhu.
Ekonomický význam návrhu souvisí i s pravidly platnými od roku 2020. Tehdy se výkon práce řidiče taxislužby výrazně uvolnil a z profese zmizel požadavek na odbornou kvalifikaci. V praxi tak ke vstupu do oboru de facto stačí řidičský průkaz. Tento krok sice usnadnil nábor nových řidičů a rozšířil nabídku přepravy, zároveň ale otevřel prostor pro výrazně nižší vstupní bariéry, na kterých stojí i obchodní model digitálních platforem.
Pokud by obce novou pravomoc skutečně využily, znamenalo by to pro část řidičů dodatečné náklady v podobě přípravy na zkoušky a riziko, že bez jejich složení o možnost jezdit přijdou. Pro platformy jako Uber nebo Bolt by to mohlo znamenat složitější nábor, menší počet aktivních řidičů a tlak na úpravu cen. Kritici proto upozorňují, že zpřísnění podmínek může vést ke zdražení služeb, zvlášť v metropoli, kde je trh na zahraničních řidičích výrazně závislý.
Vedle cen by se změna mohla promítnout i do čekacích dob a dostupnosti přepravy v exponovaných časech. Pro zákazníky by případné zpřísnění mohlo přinést lepší komunikaci a vyšší orientaci řidičů v městském provozu, pro firmy a část pracovníků by ale současně znamenalo vyšší administrativní i provozní zátěž. Debata tak není jen o kvalitě služby, ale i o tom, jaké regulatorní náklady má nést rychle rostoucí část městské dopravy.
