Ruské univerzity dlouhodobě vzdělávají íránské technické specialisty v oborech, které mají přímý význam pro průmysl i státní zakázky. Novější data ukazují, že nejde jen o běžnou akademickou spolupráci: část absolventů a společných výzkumů se propojuje s podniky a institucemi napojenými na íránský obranný a jaderný sektor.
Podle dostupných údajů studovalo v roce 2025 na ruských vysokých školách zhruba 10 tisíc občanů Íránu, tedy o 42 procent více než o dva roky dříve. Téměř čtyři desetiletí se přitom výuka týká oblastí, jako je konstrukce letadel, raketová technika, satelitní navigace nebo jaderné technologie. Přehled stovek rusko-íránských vědeckých publikací z posledních deseti let naznačuje, že část této spolupráce vytváří odborné a personální zázemí využitelné v průmyslových a obranných podnicích.
Viditelné je to zejména v letectví. V roce 2018 se íránští studenti Moskevského leteckého institutu zapojili do praktického výcviku v podniku Vympel, výrobci raketových zbraní. O šest let později pak Baumanova Moskevská technická univerzita uzavřela dohodu s Rostecem o vzdělávání íránských studentů pro podniky obranného průmyslu. Právě podobné vazby mají ekonomický význam: propojují vysoké školy s výrobními kapacitami, vývojem a specializovaným pracovním trhem v citlivých odvětvích.
Konkrétní případy ukazují, jak se akademická dráha proměňuje v profesní uplatnění. Íránský inženýr Alí Muhammad Amui dokončil v roce 2000 postgraduální studium na MATI v oboru plynových turbínových motorů. V letech 2017 až 2022 byl zástupcem generálního ředitele společnosti Farsco Aviation MRO Center, mezi jejíž akcionáře patří Organizace leteckého průmyslu Íránu spadající pod ministerstvo obrany a také letecká společnost Mahan Air. Amui zároveň publikoval s vědci z MAI práce o ochranných nátěrech lopatek turbín a podílel se na výzkumu zpevňování titanových dílů leteckých motorů. Jako své pracoviště uváděl Malek Ashtar University podřízenou íránskému ministerstvu obrany.
Podobně Sáadatibaj Mehdí, absolvent MSTU v oboru civilního letectví, publikoval výzkum stavby motorů se zaměstnancem závodu Lytkarinskij ze skupiny Rostec a se specialistou z NPO Saturn. Oba podniky jsou spojeny s vojenským letectvím a obrannou výrobou. Z pohledu průmyslu jde o cenný tok know-how, kontaktů i vysoce kvalifikovaných pracovníků mezi univerzitami a podniky.
Výzkum s přesahem do navigace a jaderných technologií
Další výrazná oblast se týká satelitní navigace a elektronického boje. Íránský profesor Muhammad-Réza Mosáví z Univerzity vědy a techniky publikoval přibližně 30 odborných článků zaměřených na falešné GPS signály. Už v roce 2016 spolupracoval se Stěpanem Šafranem, který vede Centrum technologií nanosatelitů na Samarské univerzitě. Mosávího doktorand Amir Tabatabaj přišel do Samary v roce 2015 a věnoval se systému GLONASS.
V roce 2016 Tabatabaj a Mosáví zveřejnili studii o odhalování GPS spoofingu v publikaci Ústředního výzkumného ústavu Elektropribor, jenž vyvíjí navigační systémy pro ruské námořnictvo. Pro testování algoritmu vytvořili umělý falešný GPS signál. Tabatabaj následně v roce 2018 působil v rakouské společnosti vyrábějící simulátory rušení a spoofingových útoků pro civilní i obranné zákazníky. Takové zaměření má z hlediska trhu i bezpečnostního průmyslu značnou hodnotu, protože podobné technologie nacházejí uplatnění v dopravě, obraně i specializovaném vývoji.
Pravidelná je také společná publikační činnost v jaderné fyzice a energetice, kde část výzkumu spadá do technologií dvojího využití. Od roku 2015 studuje Muhammad Husajnnpúr Chanmirí doktorát na Petrohradské univerzitě a společně s fyzikem Romanem Bogdanovem pracuje na metodách měření izotopů uranu a thoria. Na těchto výstupech se podíleli i pracovníci Petrohradského institutu jaderné fyziky a íránští vědci Muhammad Samadfam a Muhammad Útokeš. Do roku 2022 Chanmiri využil v Rusku vyvinutou metodu na rudu ložiska Agenda a později uváděl jako své pracoviště Organizaci pro atomovou energii Íránu.
Také jeho spoluautoři byli dlouhodobě spojeni s íránskou jadernou energetikou. Samadfam a Útokeš se věnovali těžbě uranu z odpadu zařízení v Isfahánu. Útokeš zkoumal i parametry plynových centrifug a na jedné z prací spolupracoval s Džavádem Karimi-Sabetem, který zastával funkci zástupce vedoucího Organizace pro atomovou energii Íránu a specializoval se na technologie obohacování uranu. V roce 2006 jej za práci v zařízení v Natanzu veřejně ocenil tehdejší prezident Mahmúd Ahmadínežád. Později na něj uvalily sankce Spojené státy i evropské země.
Celkový obraz ukazuje, že vzdělávací a výzkumná spolupráce mezi Ruskem a Íránem má vedle akademické roviny i praktický význam pro průmyslové kapacity v citlivých oborech. Roste počet studentů, rozšiřují se vazby na podniky a část získaných znalostí i kontaktů směřuje do segmentů, kde se vzdělávání, výzkum a státem podporovaný průmysl těsně prolínají.
