Evropská komise poprvé oficiálně uvedla, že premiér Andrej Babiš je podle jejího posouzení v potenciálním střetu zájmů. V návaznosti na to pozastavila část plateb určených firmám z holdingu Agrofert. Zatím jde o omezený objem známých prostředků, spor ale otevírá mnohem širší otázku: pokud by Brusel některé dotace nakonec definitivně neproplatil, finanční dopad by se mohl přenést i do českého státního rozpočtu.
Komise své stanovisko oznámila po posouzení vztahu premiéra k řízení fondů politiky soudržnosti a zemědělských fondů. Podle její mluvčí Louise Bogeyové dospěl Brusel k závěru, že ani letošní převedení akcií Agrofertu do svěřenského fondu RSVP Trust nepředstavuje dostatečné odstranění možného střetu zájmů.
Na tomto základě Komise pozastavila proplácení části prostředků z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova a také z kohezních fondů. V zemědělské části podle Státního zemědělského intervenčního fondu jde o 3,18 milionu eur, tedy přibližně 77 milionů korun za druhé čtvrtletí letošního roku. U kohezních fondů zatím Komise konkrétní částku neuvedla. Přímé zemědělské platby ale nadále pokračují a české úřady mají dodat doplňující informace, takže o definitivním neproplacení zatím rozhodnuto není.
Andrej Babiš rozhodnutí odmítá a tvrdí, že se ho věc netýká. Podle svého vyjádření Agrofert nevlastní, už jej vlastnit nebude a nemá z něj prospěch. Z pohledu veřejných financí je však podstatné hlavně to, zda evropské instituce české argumenty uznají. Právě na tom bude záviset, jestli půjde jen o dočasně zadržené platby, nebo o náklad, který by musel nést český stát.
Právní spor může přerůst ve významné rozpočtové riziko
Bývalý ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák upozorňuje, že skutečný účet by v krajním případě mohl být výrazně vyšší než nyní pozastavených 77 milionů korun. Odhaduje, že při definitivním odmítnutí části dotací by se dopad mohl pohybovat v řádu desítek miliard korun. Jde zatím o odhad, nikoli o vyčíslený závazek, přesto právě tato možnost dělá z celé věci ekonomicky závažný problém.
Spor se současně vede o právní výklad. Státní zemědělský intervenční fond i české úřady dosud vycházely z právních posudků, podle nichž nové majetkové uspořádání střet zájmů neprokazuje. I na tomto základě byly v dubnu uvolněny další dotace pro Agrofert. Evropská komise si ale nechala zpracovat vlastní právní posouzení a dospěla k opačnému závěru.
Pro firmy závislé na evropské podpoře je tak případ dalším připomenutím, že nejde jen o formální domácí nastavení pravidel, ale také o to, zda je uzná evropský poskytovatel peněz. Pokud se český a evropský výklad rozejdou, nevzniká jen politický spor, ale i nejistota pro příjemce dotací a pro instituce, které je administrují.
Vedle samotného proplácení peněz se otevírá i otázka odpovědnosti státu a jeho úřadů. Pokud by se ukázalo, že některé prostředky Česká republika vyplatila, aniž by je následně Evropská komise uznala, mohl by vzniknout tlak na dofinancování z národních zdrojů nebo na vymáhání už poskytnutých částek. To by znamenalo nejen rozpočtové zatížení, ale také další náklady spojené se správou pohledávek a právními spory.
Nejde jen o Agrofert, ale i o důvěru v systém dotací
Případ navíc nekončí u komunikace mezi Prahou a Bruselem. Kauzu prověřuje Evropský úřad pro boj proti podvodům OLAF a trestní řízení zahájil také Úřad evropského veřejného žalobce EPPO, který věc svěřil Národní centrále proti organizovanému zločinu. Žalobci se zabývají i tím, proč český stát nevymáhá některé dotace z minulosti.
Z ekonomického pohledu je důležité, že podobné spory neohrožují jen jednu firmu či jednu skupinu projektů. Zvyšují také reputační riziko země při čerpání evropských peněz a mohou zkomplikovat vztah mezi domácími úřady a evropskými institucemi. Pokud se důvěra v kontrolní a rozhodovací proces oslabí, dopadá to nepřímo i na ostatní příjemce podpory, kteří potřebují stabilní a předvídatelné prostředí.
Zatím tedy platí, že Brusel české ujištění o vyřešeném střetu zájmů nepřijal. Bez konečného rozhodnutí o neproplacení dotací ještě nelze mluvit o definitivní škodě, ale finanční riziko už je zřejmé. Právě to je pro stát, firmy i daňové poplatníky podstatnější než samotná politická rovina celého sporu.
