Škoda Auto se podle informací odborového listu a vyjádření odborů ocitá pod tlakem, aby se do roku 2030 omezil růst mezd, příplatků a zaměstnaneckých bonusů. Odbory KOVO takový postup odmítají s tím, že česká automobilka nemá nést hlavní díl nákladů spojených s úspornými opatřeními mateřského koncernu Volkswagen.
Předseda Podnikové rady Jaroslav Povšík na zaměstnaneckém shromáždění podle odborového periodika odmítl variantu nulového navýšení. Uvedl, že požadavky mají zahrnovat nejen zmrazení tarifů, ale také omezení příplatků, bonusů a prémií, zatímco na zaměstnance by zároveň dopadaly vyšší nároky související s přechodem k elektromobilitě.
Ve Škodě Auto mají zaměstnanci dlouhodobě vedle tarifních mezd nárok také na soustavu benefitů a výsledkové odměny. V minulých letech se celková hodnota bonusů, včetně garantovaných složek a příspěvků do cafeterie, podle původního textu pohybovala zhruba mezi 150 tisíci a 200 tisíci korun na zaměstnance. Právě rozsah těchto plnění se nyní stává jedním z bodů vyjednávání.
Úspory koncernu dopadají na mzdová jednání
Volkswagen prochází rozsáhlou restrukturalizací, která reaguje na silnou konkurenci, nákladný rozvoj elektromobility a slabší evropskou poptávku. Původní text uvádí, že koncern v Německu plánuje zavírání závodů, redukci pracovních míst a mzdové omezení až do roku 2030. V takové situaci hledá úspory napříč skupinou, jejíž významnou součástí je právě Škoda Auto.
Odbory upozorňují, že peníze ušetřené na českých zaměstnancích by mohly posloužit ke krytí problémů německé části koncernu. Podle zveřejněných interních informací vedení Škody na požadavek, aby se zaměstnanci vzdali bonusů a růstu tarifů, nepřistoupilo. Další vývoj ale bude záviset na výsledcích kolektivního vyjednávání i hospodaření celé skupiny.
Debata má význam i mimo automobilku. Škoda Auto patří k největším českým zaměstnavatelům a její mzdová politika ovlivňuje dodavatelský řetězec, spotřebu domácností i situaci na trhu práce ve středních Čechách. Pro menší firmy a živnostníky mohou růst nákladů nebo případné omezení výroby znamenat slabší zakázky, zatímco stabilita zaměstnanosti v automobilce zůstává důležitá pro celý region.
Střet mezi zachováním dosavadních benefitů a požadavkem na úspory tak není jen otázkou zaměstnaneckých výhod. Rozhodovat se bude o tom, jak velkou část nákladů koncernové transformace ponese česká část skupiny a zda se podaří udržet konkurenceschopnost bez výraznějších zásahů do pracovních míst.
