Vrchní soud v Olomouci pravomocně potvrdil dvanáctiletý trest vězení pro dvaatřicetiletého Martina Vyorala v případu únorového požáru stavební buňky v Provodově na Zlínsku, při němž zemřel o třináct let starší muž. Rozhodnutí uzavírá spor o výši trestu, který chtěla obžaloba zpřísnit, zatímco obhajoba usilovala o jeho mimořádné snížení.

Podle pravomocného rozsudku muž v noci na 5. února vhodil do převážně dřevěné buňky zapálenou petardu, přestože věděl, že uvnitř je silně opilý člověk, který není schopen včas uniknout. Po činu odešel domů a na tísňovou linku 112 požár nahlásil až po více než hodině a čtvrt. Oheň se mezitím rozšířil bez kontroly a buňka zcela shořela. Poškozený podle soudu zemřel na otravu oxidem uhelnatým.

Za vraždu hrozil trest až 20 let vězení. Krajský soud při ukládání trestu přihlédl k tomu, že obžalovaný dosud vedl řádný život, přiznal vinu a projevil lítost. Právě tato polehčující hlediska byla důvodem, proč trest zůstal na spodní hranici zákonné sazby. Vrchní soud nyní potvrdil, že dvanáctiletý trest odpovídá okolnostem případu.

Státní zástupkyně Renata Bártková původně navrhovala patnáct let vězení, po prohlášení viny svůj návrh zmírnila na 14 let. Ani s takto uloženým trestem však nebyla spokojena a podala odvolání. Obhájce Petr Vavřík naopak požadoval, aby soud uložil trest pod dolní hranicí sazby, tedy méně než 12 let. Ani jeden z těchto návrhů však odvolací soud nepřijal.

V pozadí případu byl dlouhodobý osobní i pracovní vztah obou mužů. Vyoral uvedl, že se znali od dětství, poškozenému koupil buňku k bydlení a zajišťoval mu také jídlo. Na oplátku mu muž pomáhal s rekonstrukcí domu a dalšími pracemi. Tato spolupráce trvala několik let. Součástí soudního řízení zaznělo i to, že zemřelý měl exekuce a dlouhodobé problémy s alkoholem, což podle výpovědí přispívalo ke konfliktům mezi oběma muži.

Právě vleklé spory spojené s chováním a častou opilostí poškozeného soud označil za důležitý motiv celého incidentu. Obžalovaný u soudu uvedl, že svého činu bude litovat do konce života a že přišel o člověka, se kterým trávil více času než s vlastním synem. Připomněl také, že spolu budovali firmu a pracovali na rekonstrukci domu.

Už dříve hájil své jednání tím, že k buňce nešel se záměrem muže usmrtit. Tvrdil, že když z okna uviděl požár, běžel na místo, ale dovnitř se kvůli plamenům nedostal. Soudy však uzavřely, že si musel být vědom následků svého jednání i toho, že muž uvnitř kvůli svému stavu nemá reálnou možnost úniku.