Indický stát Telangána chce urychlit rozvoj plovoucích solárních elektráren na velkých vodních nádržích. Důvodem je rychle rostoucí spotřeba elektřiny, ale také tlak na veřejné finance: vláda podle místopředsedy vlády Bhattiho Vikramarky ročně vydává na energetické dotace zhruba 19 tisíc crore rupií a hledá cesty, jak tento náklad do budoucna zmírnit.
Bhatti Vikramarka to uvedl ve čtvrtek v zemském shromáždění státu Telangána na jihu Indie. Vysvětlil, že tamní ministerstva energetiky a zavlažování společně posuzují, zda lze plovoucí solární elektrárny umístit na nádrže velkých i středních zavlažovacích projektů. Oznámení s konkrétnější podobou záměru má podle něj přijít brzy.
Prověřované jsou mimo jiné nádrže Nagarjuna Sagar, Srisailam, Pulichintala, Sri Ram Sagar, Sripada Yellampalli, Devadula, Palair, Wyra, Mallanna Sagar, Lower Manair Dam, Mid-Manair a Pocharam. Vláda tím reaguje na rychlé zvyšování poptávky po elektřině, které souvisí s průmyslovým růstem i vyšší kupní silou obyvatel.
Když se současná vláda ujala úřadu v prosinci 2023, špičková poptávka po elektřině v Telangáně podle Bhattiho dosahovala asi 15 tisíc megawattů. K 9. září už vzrostla na 19 543 megawattů. Právě tento vývoj podle vlády ukazuje, že stát musí vedle výroby posílit také přenosovou a distribuční infrastrukturu, aby budoucí spotřebu zvládl bez výpadků a s přijatelnými náklady.
Vyšší investice a tlak na rozpočet
Plovoucí solární projekty ale podle vlády narážejí na podstatně vyšší pořizovací náklady než běžné pozemní elektrárny. Indická centrální vláda sice nabízí podporu formou takzvaného viability gap funding, tedy příspěvku na ekonomickou návratnost projektu, až do výše 1 crore rupií na megawatt, podmínky programu však podle Telangány investice komplikují.
Jedním z problémů je povinné použití zařízení vyrobených v Indii, které podle Bhattiho zvyšuje náklady přibližně o 1,30 crore rupií na megawatt. Uvolnění těchto pravidel by podle něj mohlo zvýšit zájem investorů o plovoucí solární elektrárny. Přesto stát deklaruje, že chce sektor dál podporovat a přivádět do něj soukromý kapitál.
Ekonomický tlak je v Telangáně vidět i na rozsahu dotovaných dodávek elektřiny. Samotné bezplatné dodávky pro zemědělská čerpadla zatěžují rozpočet částkou téměř 14 tisíc crore rupií ročně. Dalších zhruba 5 tisíc crore rupií stojí program, v jehož rámci má asi 5,5 milionu domácností nárok až na 200 jednotek elektřiny zdarma.
V součtu tak stát podle Bhattiho vydává na dotace do elektřiny asi 19 tisíc crore rupií ročně. Vláda proto hledá model, jak zachovat bezplatné dodávky pro obyvatele i zemědělství, ale zároveň v delším horizontu snížit rozpočtovou zátěž. Vedle solární energie zvažuje také přečerpávací vodní projekty, které mají pomoci s ukládáním energie a vyrovnáváním spotřebních špiček.
Pro investory i dodavatelské firmy tak může být Telangána zajímavým trhem, zároveň ale zůstává otázkou, zda se podaří nastavit ekonomiku projektů tak, aby byly při současných podmínkách financovatelné. Právě poměr mezi rostoucí poptávkou po elektřině, výší veřejných subvencí a investiční náročností nových zdrojů bude rozhodovat o tom, jak rychle se plovoucí solární elektrárny v tomto indickém státě skutečně rozšíří.
