Reportáž izraelské televize Keshet 12 přinesla závažná, avšak veřejně neověřená tvrzení o možném působení osob napojených na Hamás v belgických Antverpách a o financování této organizace přes místní podniky. Pokud by se informace potvrdily, nešlo by jen o bezpečnostní problém, ale také o výrazné riziko pro banky, obchodní společnosti, charitativní sbírky a důvěryhodnost kontrolních mechanismů v Evropské unii.
Materiál odvysílaný v červenci 2026 popisuje severoantverpskou lokalitu, kterou označuje jako „Malou Gazu“. Podle anonymních respondentů z komunity lidí původem z Pásma Gazy zde fungují restaurace, obchody a supermarkety provozované zejména lidmi z oblasti Chán Júnisu. Někteří z oslovených tvrdili, že lidé napojení na Hamás v lokalitě vybírají peníze od podnikatelů, organizují dary deklarované jako pomoc dětem v Gaze a část prostředků posílají do Pásma Gazy. Padla také obvinění z obchodu s drogami.
Tato tvrzení nelze na základě samotné televizní reportáže považovat za prokázaná. Výpovědi byly anonymní a text neuvádí výsledky konkrétního trestního řízení vůči jmenovaným provozovnám. Pro finanční sektor však podobné podezření představuje důvod k důslednému vyhodnocení klientských vztahů, původu peněz i konečných příjemců plateb.
Belgický ministr spravedlnosti Paul Van Tigchelt už v únoru 2024 uvedl, že úřady vědí o aktivitách Hamásu v Belgii prostřednictvím různých společností. Podle jeho tehdejšího vyjádření se měly zaměřovat na lobbing a získávání finančních prostředků. Původní text dále tvrdí, že některé krycí firmy působí v blízkosti institucí Evropské unie v Bruselu, toto konkrétní tvrzení však nedokládá podrobnostmi o firmách ani jejich hospodaření.
Banky a podnikatelé čelí riziku zneužití platebních toků
V praxi by potvrzené financování sankcionované či teroristické organizace přes podnikatelské subjekty znamenalo selhání více úrovní kontroly. Banky a platební instituce musí sledovat nestandardní pohyby na účtech, vazby mezi společnostmi, skutečné majitele i přeshraniční platby. Zvýšenou pozornost vyžadují také veřejné sbírky a neziskové projekty, u nichž je nutné doložit, komu prostředky skutečně doputovaly a na jaký účel byly použity.
Riziko se netýká pouze institucí, které by případně zpracovávaly problematické transakce. Sankční, reputační i právní následky mohou dopadnout rovněž na dodavatele, pronajímatele prostor, účetní poradce nebo obchodní partnery, pokud zanedbají základní prověření protistrany. Pro malé firmy je proto důležité uchovávat dokumentaci k obchodním vztahům, znát vlastníky klíčových partnerů a neakceptovat neobvyklé hotovostní či zprostředkované platby bez vysvětlení.
Belgický federální poslanec a člen antverpské městské rady Sam van Rooy ze strany Vlaams Belang se po odvysílání reportáže pokusil svolat mimořádné zasedání rady. Dostatečnou podporu pro něj ale nezískal. Požadoval identifikaci, zadržení a deportaci osob, které označil za členy Hamásu. Z textu však nevyplývá, že by po tomto politickém kroku následovalo rozhodnutí příslušných orgánů o konkrétních firmách či osobách.
Azylové řízení i schengenský prostor jsou součástí debaty
Do širší diskuse vstupuje také azylová politika. Podle původního textu připadla na Belgii v roce 2024 polovina všech žádostí Palestinců o azyl v Evropské unii a status uprchlíka tam získalo 3 281 Palestinců. Samotná státní příslušnost ani původ přitom nemohou být podkladem pro spojování jednotlivců s extremistickou organizací. Čísla ale ukazují, jak velký význam má rychlé a zákonné ověřování identity a bezpečnostních souvislostí u jednotlivých případů.
Text zmiňuje také Mohannada al-Khatiba z Chán Júnisu, kterého antverpské Židovské informační a dokumentační centrum identifikovalo na veřejně dostupných videozáznamech z útoku Hamásu na Izrael 7. října 2023 nebo z jeho bezprostředního okolí. Organizace tvrdila, že se al-Khatib podílel na útoku a následně v Belgii žádal o azyl jako novinář na volné noze. Jeho žádost měla být zamítnuta, podle textu však v Belgii zůstal. Uváděná obvinění je nutné posuzovat v rámci kompetentního správního či trestního řízení.
Německý spolkový generální prokurátor Jens Rommel v červnu varoval, že evropské země nejsou pro teroristické organizace jen prostorem k získávání peněz, ale mohou se stát i místem plánovaných útoků. Hovořil o zahraničních operativcích, sympatizantech a lidech napojených na organizovaný zločin, kteří mají obstarávat a pašovat zbraně. Poukázal také na jejich mobilitu v schengenském prostoru a na finanční zázemí některých sítí.
Pro podnikatelské prostředí z toho plyne především potřeba funkčních a přiměřených kontrol, nikoli paušální podezírání celých komunit. Stát musí případná podezření vyšetřit, finanční instituce vyhodnotit rizikové transakce a firmy pečlivěji pracovat s prověřováním obchodních partnerů. Jen transparentní postup založený na důkazech může omezit zneužívání legální ekonomiky k financování násilných struktur a současně chránit poctivé podnikatele i běžné klienty.
