Opakované útoky ukrajinských bezpilotních prostředků na ruské černomořské přístavy rozšiřují ekonomické riziko války i mimo samotné bojiště. Zvlášť citlivý je Novorossijsk, který vedle nové základny Černomořské flotily funguje jako významný uzel pro vývoz ropy. Každé omezení provozu zde může zasáhnout dodavatelské řetězce, obchod s kazašskou ropou i náklady Ruska na ochranu přístavní infrastruktury.

Většina ruských válečných lodí a ponorek se podle britské publikace UK Maritime Power přesunula ze Sevastopolu dále na východ právě do Novorossijsku. Přesun však sám o sobě bezpečnostní problém nevyřešil. Ukrajinské ministerstvo obrany označilo přístav za hlavní novou základnu Černomořské flotily a uvedlo, že při kombinovaném nočním útoku 2. března 2026 byla potopena minolovka Valentin Pikul a poškozeny dvě protiponorkové lodě. Podrobnosti těchto tvrzení se mohou dále upřesňovat, celkový trend ale ukazuje, že přístav není mimo dosah ukrajinských prostředků.

Z pohledu trhu je podstatné, že v Novorossijsku působí ropný terminál Kaspického potrubního konsorcia CPC. Má tři jednobodová kotviště, tankoviště s objemem jednoho milionu kubických metrů a historickou roční kapacitu 67 milionů tun ropy. Přes terminál míří na evropské trhy také ropa z Kazachstánu a americká Správa energetických informací EIA řadí Novorossijsk mezi významné světové tranzitní body.

Dne 29. listopadu 2025 zasáhly dronové čluny kotviště SPM-2 natolik vážně, že CPC oznámilo zastavení nakládky. Takový výpadek neznamená automaticky dlouhodobý otřes globálních cen ropy, ukazuje ale citlivost exportní infrastruktury. Omezená nakládka může vyvolat zpoždění dodávek, komplikace pro přepravce i vyšší pojistné a bezpečnostní náklady pro firmy navázané na trasu přes Černé moře.

Ochrana přístavů vyžaduje nákladnou síť senzorů

Ruská obrana čelí dvěma odlišným typům hrozeb. Hladinový dron Magura V5 má podle ukrajinských údajů dolet přes 800 kilometrů, rychlost kolem 80 kilometrů v hodině a bojovou hlavici o hmotnosti 250 kilogramů. Naproti tomu podvodní prostředek Marička, představený v únoru 2026, má mít dolet až tisíc kilometrů, nosnost zhruba jednu tunu a možnost setrvat v určeném prostoru až sedm dní. Pro přístavní zařízení představuje zvláštní problém právě obtížná zjistitelnost podvodních prostředků.

Veřejně známý ruský prostředek Amulet-2 od konstrukční kanceláře Rubin má operační hloubku do 70 metrů, dolet 15 kilometrů a autonomii šest hodin. Takové parametry mohou stačit pro jednotlivé průzkumné úkoly, nikoli však pro nepřetržité sledování rozsáhlých přístupových cest, kotvišť a civilních terminálů. Vedle samotné techniky je nutné propojit data z radarů, lodí, vrtulníků a bezpilotních prostředků do systému schopného reagovat v reálném čase.

Právě vybudování této vrstvy obrany může být pro Rusko finančně i organizačně náročné. Nestačí pořídit jednotlivé lodě nebo senzory; zapotřebí jsou desítky propojených systémů, obsluha, datové kapacity a dlouhodobý provoz. Analytici britského institutu RUSI upozorňují, že ruská adaptace na útoky ve vlastním týlu postupuje pomaleji než ukrajinské inovace.

Zkušenost NATO z Baltu naznačuje, proč se důraz přesouvá k autonomním systémům. Operace Baltic Sentry, zahájená v lednu 2025 na ochranu podmořské infrastruktury, kombinovala klasická plavidla, hlídková letadla a námořní drony. Experiment Task Force X-Baltic následně pracoval s více než 70 vzdušnými, hladinovými a podhladinovými autonomními prostředky. Podle uvedených poznatků vycházelo takové pokrytí přibližně na třetinu nákladů oproti variantě založené jen na pilotovaných plavidlech.

Pro ruské přístavy tak nejde pouze o vojenskou otázku. Dokud nebude ochrana přístupových tras spolehlivá, zůstávají ve hře výpadky logistických a exportních operací, vyšší náklady na zabezpečení i tlak na investice v době, kdy ruské zdroje zatěžuje válečná ekonomika. Novorossijsk je v tomto směru příkladem, kde se bezpečnostní riziko bezprostředně potkává s energetickým obchodem.