Kanadský premiér Mark Carney ve Štrasburku podpořil návrh, aby se vztahy Kanady a Evropské unie posunuly na dosud nevídanou úroveň. Pro firmy a investory nejde jen o diplomatické gesto, ale o možné rozšíření spolupráce v energetice, kritických surovinách, umělé inteligenci, digitálním obchodu nebo platebních službách. Přesto zatím není jasné, jakou právní podobu by takové uspořádání mělo.
Carney před Evropským parlamentem řekl, že podle průzkumů veřejného mínění drtivá většina Kanaďanů podporuje mnohem užší vztahy s Evropou. Reagoval tak na návrh předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové, aby se Kanada stala prvním přidruženým členem EU. Kanada podle něj tuto myšlenku vítá, zároveň ale zdůraznil, že konkrétní terminologie je především věcí evropské strany.
Pro ekonomiku obou stran je podstatné hlavně to, co by těsnější partnerství přineslo v praxi. Carney mluvil o hlubší spolupráci ve strategických kapacitách, zejména v oblasti kritických minerálů, energetické bezpečnosti a umělé inteligence. Později výčet rozšířil také o obranné průmyslové kapacity, výpočetní techniku, vesmír a platební systémy. Z pohledu podniků by význam mohl mít i jeho požadavek na hladký digitální obchod s nezemědělskými výrobky a širokou škálou služeb.
Právě to je v době rostoucích obchodních bariér zásadní. EU a Kanada už dnes propojuje síť bilaterálních obchodních a odvětvových dohod, v posledních měsících se ale obě strany snaží vztahy dále prohloubit pod tlakem amerických cel a vyhrocené rétoriky Donalda Trumpa. Ten několik hodin po vystoupení von der Leyenové pohrozil Evropě velmi vysokými cly, pokud by se plán posunul dál, případně i zastavením obchodu s Evropou.
Carney na to reagoval odmítavě a dal najevo, že Kanada si nenechá diktovat, s kým může uzavírat mezinárodní dohody. Současně ale zdůraznil, že prohlubování vztahů mezi Kanadou a EU je podle něj pozitivní iniciativa sama o sobě a není reakcí na jiný krok. I to je důležité pro trhy: Ottawa se snaží prezentovat sblížení s Evropou jako dlouhodobou strategii posilování odolnosti, ne jako krátkodobou odpověď na spor se Spojenými státy.
Nejasný rámec, ale zřetelné obchodní ambice
Největší otevřenou otázkou zůstává samotná forma spolupráce. Žádné zemi dosud nebylo nabídnuto přidružené členství v EU a taková kategorie navíc neexistuje ve smlouvách Evropské unie. Už dříve se objevila podobná úvaha v souvislosti s Ukrajinou, když německý kancléř Friedrich Merz navrhl přidružené členství jako mezikrok k plnému vstupu, ostatní členské státy ale takový koncept odmítly.
Také nyní sice mezi členskými státy existuje podpora pro užší vazby s Kanadou, část z nich však k označení „přidružené členství“ přistupuje chladně. Carney proto na dotaz ohledně preferovaného konceptu uvedl, že podstatný je obsah. Z ekonomického hlediska je to výstižné: pro firmy bude rozhodující, zda dojde k jednoduššímu pohybu služeb, kapitálu, technologií a odborníků, nikoli jak bude výsledný model politicky pojmenován.
Kanadský premiér zároveň výslovně řekl, že Kanada není v pozici plnoprávné členství v EU usilovat ani se o něj nesnaží. Budoucí vztahy má navíc ještě projednat a odhlasovat kanadský parlament. To znamená, že případné změny nebudou rychlé a investoři i podniky musí počítat s delším politickým vyjednáváním.
Vedle obchodu a průmyslu Carney otevřel také téma mobility pracovních sil a vzdělávání. Navrhl program výměny mládeže, který by mladým lidem umožnil pracovat, studovat a žít v obou jurisdikcích, a zmínil i členství Kanady v programu Erasmus+. I když jde na první pohled o méně ekonomické téma, pro firmy může mít význam z hlediska budoucí nabídky kvalifikovaných pracovníků a snazšího přeshraničního propojení talentů.
Ve Štrasburku Carney opakovaně mluvil o kolektivní odolnosti místo soběstačnosti. Právě tento důraz dobře vystihuje ekonomickou logiku celé iniciativy. V prostředí geopolitického napětí, tlaku na dodavatelské řetězce a rostoucích cel hledají Kanada i Evropská unie způsob, jak rozšířit okruh spolehlivých partnerů v klíčových odvětvích. Pokud by se z politických deklarací staly konkrétní dohody, mohlo by to posílit obchodní jistotu na obou stranách Atlantiku a vytvořit nové příležitosti pro evropské i kanadské firmy.
