Ve Francii se veřejná debata o umělé inteligenci podle nové studie nevede především o technických parametrech systémů AI. Analýza více než 1,1 milionu komentářů pod videi na YouTube ukazuje, že technologie se pro řadu diskutujících stala symbolem širších obav ze ztráty pracovních míst, oslabování kupní síly a rostoucího vlivu institucí a médií.
Studii zveřejněnou v časopise AI & Society připravili Alberto Romele a Clément Bert-Erboul ze Sorbonne Nouvelle University a Julien Mésangeau z Univerzity v Lille. Zkoumali 1 148 092 komentářů u 4 244 videí kanálu TF1.info, tedy zpravodajského kanálu největší francouzské soukromé televizní stanice TF1.
Autoři srovnávali diskuse o AI s komentáři k elektromobilům, jaderným technologiím a změně klimatu. U těchto tří témat našli relativně zřetelná a stabilní publika, která se soustřeďují kolem konkrétních problémů a v určitých vzorcích se překrývají s příznivci politických stran. U umělé inteligence se obdobně soudržná skupina nevytvořila.
Debata o AI je podle výzkumníků rozptýlená: technologie je sice častým tématem, komentující se však dlouhodobě nesdružují kolem jejích konkrétních technických otázek. V porovnání s diskusemi o elektromobilech, kde lidé probírali například energetickou hustotu baterií, tepelné limity či uhlíkovou stopu výroby, se v komentářích k AI objevovalo jen málo odborných výrazů, odkazů na dokumentaci nebo sporů o samotný návrh systémů.
AI jako zkratka pro nejistotu zaměstnanců a domácností
Podrobné čtení komentářů u 23 videí věnovaných AI ukázalo jiný typ konfliktu. Kritika často nesměřovala na fungování algoritmů, ale vzhůru k institucím, elitám a médiím. Umělá inteligence v těchto příspěvcích vystupovala jako součást širšího příběhu o vytěsňování běžných lidí z rozhodování, ohrožení pracovních příležitostí a zhoršování finanční situace domácností.
Autoři tento posun označují za přemístěný politický antagonismus. AI se podle nich stává snadno uchopitelným symbolem, do něhož se promítají rozmanité nespokojenosti, od strachu z nezaměstnanosti přes náklady na život až po nedůvěru vůči médiím a politickému establishmentu. Nejde přitom o popis populismu v hanlivém smyslu, ale o analytické označení konfliktu, v němž je „lid“ stavěn proti institucionálnímu řádu.
Závěry studie jsou důležité i pro firmy a vlády, které zavádění AI představují jako cestu k produktivitě a ekonomické transformaci. Pokud veřejnost vnímá technologii hlavně skrze možné propouštění, tlak na mzdy či koncentraci rozhodovací moci, nemusí samotné technické vysvětlování fungování systémů stačit. Podle autorů by snaha převést tyto obavy výhradně do odborné debaty mohla přehlédnout jejich ekonomické a sociální jádro.
Výzkumníci proto varují před představou, že veřejná diskuse o AI pouze postrádá více technické gramotnosti. Spor podle nich nechybí, jen se neodehrává tam, kde jej tradiční analýzy technologických kontroverzí očekávají. Pro demokraticky udržitelnou podobu politiky AI bude podstatné uznat, že za debatou o algoritmech často stojí otázky, kdo bude mít z technologických změn ekonomický prospěch, kdo ponese jejich náklady a kdo o nich rozhodne.
