Ukrajinské ministerstvo obrany uvádí, že během září 2026 zasáhlo více než 30 ruských prostředků protivzdušné obrany, radarů a systémů radioelektronického boje a také přes 40 velitelských stanovišť. Vedle vojenského dopadu přináší tato kampaň i nákladný tlak na ruské výrobní kapacity, logistiku a přesuny drahé techniky mezi jednotlivými oblastmi.

V oznámené bilanci jsou dvě odpalovací zařízení systému S-400 v Brjanské oblasti, radar 92N6 systému S-400 v Soči, systém Buk-M3 v Záporožské oblasti i systémy Pancir-S1 a Pancir-S2. Ministerstvo dále uvádí zásahy radarů Něbo-U, Něbo-SV, Podlet, Kasta a P-18 a mobilní stanice radioelektronického boje Krasukha-4.

Samotné vyřazení jedné součásti nemusí znamenat kolaps obrany. Pokud jsou však ve stejném sektoru zasaženy radary, rušicí technika i velitelská pracoviště, výrazně se komplikuje koordinace a schopnost rychle reagovat na další útoky. Náhrada techniky navíc neznamená jen výrobu nového kusu zařízení, ale také dopravu, instalaci, zabezpečení posádek a přenastavení celého systému krytí.

Náklady rostou s přesuny a obnovou techniky

Podle ukrajinského programu ePoints šlo v září o rekordní měsíc v počtu zasažených prostředků PVO a radarů. Celkový počet potvrzených zásahů na vzdálenost přes 20 kilometrů měl poprvé překročit 11 000, rekordní měl být i objem úderů za hranicí 50 kilometrů. Nejvzdálenější potvrzený zásah prostředku PVO byl podle tohoto souhrnu proveden na 552 kilometrů.

Ve srovnání s předchozími měsíci ukrajinská strana popisuje růst tempa. V dubnu 2026 uvedla 25 zasažených prostředků PVO a radarů, v květnu 19 takových prostředků, osm štábů a 25 stanovišť bezpilotních systémů. V červenci bylo jmenovitě uvedeno nejméně devět cílů z oblasti PVO, radarů a radioelektronického boje.

Zářijová operace se podle ukrajinského ministerstva neomezila na obranné systémy. Zasažena měla být také místa pro skladování a vypouštění dronů Geraň a Gerbera, výcvikové centrum operátorů UAV jednotky Achmat v Petropavlivce, výrobní místo bezpilotních prostředků v Severodoněcku a pozemní řídicí stanice dronů Orion u letiště Saky na Krymu. Útoky na tyto provozy mohou vedle ztrát techniky zvyšovat náklady na obnovu výroby a měnit rozmístění zásob.

Domácí produkce dronů mění poměr nákladů

Ukrajina zásahy spojuje s kampaní označovanou jako middle strike, která využívá domácí drony s doletem přibližně 30 až 200 kilometrů. Ministerstvo mezi hlavní typy zařadilo FP-2, Hornet a Bulava. Od začátku roku 2026 mělo být kodifikováno 32 typů bezpilotních systémů středního dosahu a devět typů pro hlubší údery. Celkem ukrajinská armáda uvádí zařazení 650 nových bezpilotních systémů, přičemž téměř 91 procent nové výzbroje má pocházet z domácí výroby.

Ekonomická výhoda spočívá v rozdílu mezi cenou početně nasaditelných dronů a cenou systémů dlouhého dosahu. Jedna baterie S-400 je odhadována na miliardy korun, zatímco bezpilotní prostředky lze vyrábět rychleji a ve větších sériích. Evropská unie navíc na začátku října uvolnila další tranši 1,24 miliardy eur určenou na ukrajinské drony, střely a munici pro bezpilotní prostředky.

Rusko má přesto rozsáhlou základnu, z níž může ztráty doplňovat. Analytická zpráva CSIS z července 2026 pracuje s předválečným stavem 56 praporů S-400, tedy 448 odpalovacích zařízení, a s odhadem zhruba 390 systémů rodiny Buk, včetně více než 70 systémů Buk-M3. Koncern Almaz-Antěj podle dostupných informací v roce 2025 zdvojnásobil produkci S-400 a urychlil dodávky Buk-M3.

Rozhodující však zůstává rychlost náhrady v konkrétním místě. Přesun baterie S-400 může posílit ohrožený sektor, současně ale snížit krytí jinde. Obnova radarů, velitelských stanovišť a prostředků elektronického boje vyžaduje nejen vybavení, ale i vyškolený personál a funkční logistické zázemí. Zářijové zásahy tak samy o sobě neznamenají rozpad ruské protivzdušné obrany, ale zvyšují finanční i organizační nároky na její průběžné udržování.