Případ Andrewa Malkinsona je jedním z nejotřesnějších justičních omylů posledních let. Muž strávil 17 let ve vězení za znásilnění, které nespáchal. Skutečný pachatel byl odsouzen až po více než dvaceti letech. Tento případ znovu ukazuje, že u skutků založených převážně nebo výhradně na slovních tvrzeních může docházet k tragickým omylům — a že celý proces rozhodování v případech sexuálních trestných činů musí projít zásadní revizí.
Znásilnění patří mezi nejzávažnější trestné činy. Právě proto musí být každé takové obvinění prověřováno mimořádně pečlivě, odborně a bez ideologických zkratek. Nestačí automaticky vycházet z předpokladu, že označený muž je pachatel. Nestačí stavět odsouzení na emocích, domněnkách nebo pouhém slovním tvrzení jedné osoby, pokud chybí pevné důkazy.
Případ Andrewa Malkinsona ukazuje, jak nebezpečné může být, když systém přestane důsledně chránit presumpci neviny. Malkinson byl odsouzen za znásilnění z roku 2003, přestože od počátku tvrdil, že je nevinný. Ve vězení strávil 17 let. Až pozdější DNA důkazy ukázaly, že pachatelem byl jiný muž — Paul Quinn, kterého britský soud nyní odsoudil k 21 letům vězení.
To není jen tragická chyba. To je zničení lidského života.
Stát vzal nevinnému člověku svobodu, důstojnost, práci, vztahy, budoucnost a velkou část života. Označil ho za násilníka. Nechal ho roky žít s cejchem pachatele jednoho z nejodpornějších trestných činů. A když se ukázalo, že byl nevinný, systém nebyl schopen okamžitě a důstojně napravit způsobenou škodu.
Chybná odsouzení tohoto typu lze chápat jako státem posvěcený trest na nevinném člověku. A pokud stát neumí po takovém selhání spravedlivě odškodnit oběť justičního omylu, potrestat viníky systémového selhání a revidovat celý rozhodovací proces, pak nejde o právní stát v plném slova smyslu. Jde o systém, který dokáže člověka zničit, ale neumí mu vrátit život.
Největší problém spočívá v tom, že podobné případy nemusí být výjimkou. Pokud jsou některá odsouzení za sexuální trestné činy založena převážně nebo výhradně na slovních tvrzeních bez dostatečných podpůrných důkazů, nelze vyloučit, že mezi odsouzenými může být významné procento nevinných lidí. To je děsivá možnost, kterou nelze ignorovat jen proto, že jde o citlivé téma.
Nikdo tím nesnižuje vážnost znásilnění. Nikdo tím nepopírá, že oběti sexuálního násilí si zaslouží ochranu, respekt a spravedlnost. Právě naopak. Skutečná spravedlnost ale nemůže stát na tom, že systém obětuje nevinné. Potrestání nevinného člověka nepomáhá skutečné oběti. Naopak umožňuje skutečnému pachateli zůstat na svobodě.
To se stalo i v tomto případě. Zatímco Andrew Malkinson seděl za mřížemi, skutečný pachatel Paul Quinn žil na svobodě. To je dvojí selhání justice: nevinný muž byl potrestán a skutečný pachatel nebyl včas zastaven.
Zvlášť skandální je, že i když se podařilo prokázat Malkinsonovu nevinu s velkým časovým odstupem, systém nedokázal odpovědět způsobem, který by odpovídal rozsahu způsobené škody. Omluva nestačí. Omluva nevrátí 17 let života. Omluva neodstraní trauma. Omluva neobnoví zničené vztahy. Omluva nevymaže roky ponížení a psychického utrpení.
Justiční omyl je zločin na nevinném člověku. Tak je třeba se na něj dívat. Není to administrativní chyba. Není to smůla. Není to vedlejší produkt systému. Je to zásah státu do života člověka s ničivými následky.
Proto je nutné revidovat celý proces rozhodování u trestných činů, kde důkazní situace stojí především na výpovědi jedné osoby. Je nutné přezkoumat pravidla pro identifikaci pachatele, práci policie, hodnocení výpovědí, znalecké posudky, roli DNA důkazů, kontrolní mechanismy i fungování institucí, které mají napravovat justiční omyly.
Nestačí říci, že se stala chyba. Je třeba zjistit, kdo ji způsobil, proč nebyla odhalena dříve a kolik dalších podobných případů může existovat.
Případ Andrewa Malkinsona je varováním. Ukazuje, že i moderní justice může odsoudit nevinného člověka na základě chybného procesu. Ukazuje, že presumpce neviny není formalita, ale základní ochrana každého člověka před státní mocí. A ukazuje také, že společnost nesmí mlčet jen proto, že téma znásilnění je citlivé.
Citlivost tématu nesmí znamenat konec důkazů.
Spravedlnost nemůže znamenat slepou víru. Spravedlnost musí znamenat pravdu, důkazy a odpovědnost. Pokud stát pošle nevinného člověka na 17 let do vězení a potom mu neumí vrátit život ani potrestat ty, kteří selhali, pak selhal nejen soud. Selhal celý systém.
A právě proto musí být podobné případy impulzem k hluboké revizi. Ne kvůli pachatelům. Ne kvůli zpochybňování skutečných obětí. Ale kvůli nevinným lidem, které může systém zničit stejně jako Andrewa Malkinsona.
Prohřešky, které si zaslouží článek, můžete hlásit na anticorruptionhotline.com nebo na protikorupcnilinka.cz.
