Umělá inteligence měla ve firmách hlavně zjednodušit rutinní práci a ušetřit čas. V praxi se ale stále častěji ukazuje i druhá strana jejího nasazení: vedle rychlejšího zpracování úkolů přináší vyšší nároky na kontrolu, rychlejší pracovní tempo a větší tlak na výkon, což může zvyšovat psychickou zátěž zaměstnanců.
Pro tento jev se začíná používat označení AI brain fry. Jde o mentální přetížení spojené s každodenní prací s nástroji umělé inteligence, kdy lidé musí dlouhodobě udržovat pozornost, přepínat mezi úkoly a průběžně vyhodnocovat, zda jsou strojově vytvořené výstupy správné a použitelné. Výrazněji se to podle firem projevuje hlavně v kancelářských profesích, administrativě a poradenství.
AI dnes pomáhá s přípravou e-mailů, prezentací, analýz, textů i se zákaznickou podporou. Tím ale práce nekončí. Zaměstnanci musí výsledky ověřovat, opravovat chyby, upravovat formulace a rozhodovat, zda je možné je bez rizika použít. Právě tato průběžná kontrola vytváří nový typ zátěže, který se od běžné administrativy liší tím, že vyžaduje trvalou pozornost i rychlé rozhodování.
Podle Michala Španěla, datového analytika a manažera JenPráce.cz, dnes řada lidí používá AI prakticky po celý pracovní den. Místo očekávaného ulehčení tak přichází situace, kdy mozek zůstává pod stálým tlakem, protože je nutné nepřetržitě posuzovat kvalitu výstupů, upravovat je a hlídat věcnou správnost.
Úspora času se ve firmách může proměnit v další agendu
Ekonomický dopad se neprojevuje jen v organizaci práce, ale i v očekávání zaměstnavatelů. Pokud technologie umožní zvládnout úkol rychleji, firmy mohou snadno dojít k závěru, že ve stejném čase lze vyřídit větší objem práce. Ušetřený čas se pak nepromění ve snížení zátěže, ale v prostor pro další úkoly.
To vede ke zrychlování pracovního tempa, aniž by se skutečně snížila mentální náročnost práce. Zaměstnanci pak mohou mít pocit, že práce neubývá, jen se mění její forma. S každým novým nástrojem navíc rostou i očekávání ohledně produktivity, adaptability a schopnosti držet krok s technologickými změnami.
Současně se mění i charakter některých kancelářských pozic. Místo samostatné tvorby obsahu lidé stále častěji upravují, doplňují a kontrolují návrhy, které připravila AI. Z pracovníků se tak částečně stávají kontroloři a editoři strojových výstupů. Taková role může být méně viditelná, ale z hlediska soustředění a odpovědnosti bývá velmi náročná.
Další zátěž přináší i samotné zavádění nových nástrojů. Technologie se rychle vyvíjejí a zaměstnanci se musí průběžně učit nové postupy, sledovat změny funkcí a přizpůsobovat jim pracovní režim. V jednom dni tak často kombinují několik AI služeb, kontrolují jejich výsledky a zároveň vyřizují běžnou agendu. Místo jednoduchého zefektivnění pak přibývá další vrstva složitosti.
Produktivita naráží na limity lidské pozornosti
Vedle růstu výkonových očekávání se objevují i obavy z automatizace některých profesí. Pokud AI část práce převezme nebo výrazně urychlí, zaměstnanci mohou cítit potřebu průběžně dokazovat svou hodnotu a užitečnost. Nejistota ohledně budoucího uplatnění se tak spojuje s vyšším tempem práce i nepřetržitým digitálním tlakem.
Firmy proto začínají více řešit, jak nastavit používání AI tak, aby se technologický přínos neproměnil v dlouhodobý problém pro pracovní výkon i zdraví zaměstnanců. Do popředí se dostávají témata digitální hygieny, prevence přetížení a pravidel pro práci s AI nástroji. Podle Michala Španěla se stále častěji diskutuje také o tom, zda lidé dokážou dlouhodobě fungovat v prostředí, kde musí být neustále online, reagovat v reálném čase a současně kontrolovat práci umělé inteligence.
Pro firmy tak nasazení AI nepředstavuje jen otázku vyšší efektivity, ale i řízení pracovních kapacit a firemní kultury. Samotná technologie automaticky lepší podmínky nezaručuje. Pokud bude sloužit především k dalšímu zvyšování výkonu, může místo úspor přinést více stresu, vyšší fluktuaci a větší riziko vyhoření.
