Austrálie chce upravit podmínky podnikání ve franšízách tak, aby lidé investující úspory do vlastního provozu měli jasnější informace, přiměřenou šanci na návratnost povinných investic a lepší ochranu před nevyváženými smlouvami. Na setkání vedení Franchise Council of Australia v Canbeře zazněly také plány na sjednocování pravidel pro komerční nájmy, územní plánování a obaly, které mohou zdražovat růst sítí mezi jednotlivými státy a teritorii.

Franšízing v Austrálii podle vládních údajů podporuje více než půl milionu pracovních míst. Pro řadu provozovatelů představuje koupě franšízy největší finanční závazek v životě: vedle vstupního poplatku a vybavení provozovny často přebírají i dlouhodobý nájem a povinnost financovat úpravy pobočky podle požadavků centrály. Pokud se později změní obchodní model sítě nebo jsou náklady na modernizaci vyšší, než podnikatel očekával, může být odchod z takového vztahu nákladný.

Nově přepracovaný australský Franchising Code of Conduct, tedy závazný kodex upravující vztahy mezi poskytovateli franšízy a provozovateli poboček, začal platit 1. dubna 2025. Další ustanovení se mají uplatnit od 1. listopadu 2025. Pravidla mimo jiné požadují, aby smlouvy dávaly franšízantovi během jejich trvání rozumnou příležitost získat zpět investici, kterou po něm centrála vyžaduje, a dosáhnout výnosu.

Nejde přitom o garanci zisku. Podnikatelské riziko a nejistá poptávka zůstávají na straně vlastníka provozovny. Smyslem úpravy je, aby délka kontraktu a výše povinných výdajů odpovídaly realistickému předpokladu, že investice může být splacena. Kodex rovněž počítá s náhradou v některých případech předčasného ukončení smlouvy, například při vybraných změnách australské sítě či distribučního modelu franšízora.

Australská vláda na posílení dohledu nad kodexem vyčlenila 7,1 milionu australských dolarů na dva roky od rozpočtového období 2025/2026. Peníze mají směřovat k Australian Competition and Consumer Commission, tamnímu soutěžnímu a spotřebitelskému regulátorovi, na vymáhání pravidel, vzdělávání a komunikaci se sektorem.

Smlouvy mají být srovnatelné ještě před podpisem

Velký důraz vláda klade na dostupnost informací před uzavřením smlouvy. Australský registr zveřejňování franšíz umožňuje centrálám publikovat vzorové smlouvy, využití tohoto nástroje je však zatím omezené. V projevu proto zazněla výzva, aby franšízoři standardní kontrakty zveřejňovali. Zájemci by pak mohli porovnávat podmínky různých sítí dříve, než do výběru jedné z nich vloží měsíce práce a peníze na poradce.

Ve hře je také rozšíření ochrany proti nepřiměřeným smluvním ustanovením na všechny franšízanty, na které kodex dopadá. Australské spotřebitelské právo dnes tuto ochranu obecně přiznává standardizovaným smlouvám, pokud má alespoň jedna strana méně než 100 zaměstnanců nebo roční obrat pod 10 milionů australských dolarů. Většina franšízantů pod tyto hranice spadá, rostoucí provozovatelé se však mohou dostat mimo ně, přestože stále dostávají prakticky nevyjednatelný formulářový kontrakt.

Posuzování nepřiměřenosti se netýká oprávněných zájmů centrály, například ochrany značky a jednotné kvality služeb. Zkoumá se ale, zda konkrétní klauzule nevytváří výraznou nerovnováhu, není širší, než je nezbytné, a nezpůsobuje druhé straně újmu. Pozornost se může týkat například ustanovení, které jedné straně dovoluje jednostranně měnit zásadní povinnosti.

Vláda současně vyhodnocuje podněty k širší ochraně malých podniků a franšízantů před nekalými obchodními praktikami. Taková úprava by neřešila jen znění smlouvy, ale také skutečný způsob, jakým spolu firmy v dodavatelských a franšízových vztazích jednají.

Jednotnější pravidla mají snížit náklady na růst

Pro franšízové sítě je důležitá i schopnost přenášet funkční postupy mezi pobočkami. Jako příklad zazněl koncept McCafé, jehož první provozovna byla otevřena roku 1993 na Swanston Street v Melbourne. Do třicátého výročí v roce 2023 se podle firmy rozšířil na více než 4 000 míst v 60 zemích. Síťový model umožňuje rozložit náklady na vývoj, testovat změny na vybraných pobočkách a zavádět ověřené postupy ve větším měřítku.

Podobně mohou sítě zjišťovat, zda se vyplatí nové školení, technologie nebo postupy pro omezení plýtvání. V projevu byl připomenut výzkum guatemalského potravinářského řetězce Casas de Pollo Rey, kde bylo téměř 500 provozovatelů náhodně zařazeno do vzdělávacího programu nebo kontrolní skupiny. Po šesti měsících vykazovali účastníci školení vyšší měsíční zisky než druhá skupina.

Expanzi ale komplikují rozdílné předpisy australských států a teritorií. Vláda proto zahájila konzultace k větší shodě pravidel pro maloobchodní nájmy. Právě nájemní smlouva patří vedle vybavení pobočky k největším závazkům franšízanta a odlišné režimy zveřejňování podmínek či převodu nájmu mohou při vstupu do dalšího státu zvýšit právní náklady.

V rámci obnovované Národní politiky hospodářské soutěže, na niž federální vláda vyčlenila fond produktivity ve výši 900 milionů australských dolarů, se řeší rovněž komerční územní plánování. Cílem je omezit zbytečné regulatorní překážky pro nové provozovny a zabránit tomu, aby se schvalovací procesy používaly k blokování konkurence. Ministři životního prostředí se navíc v září dohodli na práci s podnikateli na sladění vybraných požadavků na obaly, včetně zákazů problematických plastových výrobků.

Součástí širšího programu jsou i změny na trhu práce. Návrh zákona má zakázat konkurenční doložky pro zaměstnance s příjmem pod hranicí vysokého příjmu podle zákona Fair Work Act, která nyní činí 190 100 australských dolarů ročně. Vláda se zabývá také dohodami o nepřebírání pracovníků a o určování mezd. Snazší pohyb zaměstnanců mezi firmami má podle představ vlády podpořit nábor rostoucích podniků, produktivitu i možnost, aby se zkušený pracovník časem stal vlastníkem franšízové pobočky.

Klíčový princip zůstává stejný: centrála poskytuje značku, systém a zkušenost celé sítě, zatímco franšízant nese lokální podnikatelské riziko, kapitálové výdaje a každodenní odpovědnost za provoz. Pravidla mají zajistit, aby tato dělba rizik byla před podpisem smlouvy srozumitelná a aby investice do pobočky nestála na podmínkách, které podnikatel nemůže reálně vyhodnotit ani ovlivnit.