Evropský plynárenský trh míří do topné sezony v mimořádně napjaté situaci. Zásobníky jsou podle vyjádření evropského komisaře pro klima Wopkeho Hoekstry naplněny jen z 62 procent, což je nejnižší úroveň za posledních 15 let. Vedle rizika samotného nedostatku suroviny tak znovu sílí i obavy z drahé energie, vyšší inflace a dalšího tlaku na podniky i rodinné rozpočty.

Hoekstra v rozhovoru pro Euronews upozornil, že Evropská unie je zhruba z 80 procent závislá na dovozu plynu. Právě tato závislost nyní podle něj ukazuje svou slabinu. Situaci zhoršuje blokáda Hormuzského průlivu v souvislosti s konfliktem na Blízkém východě. Přes tento uzel přitom proudí přibližně pětina světového obchodu se zkapalněným zemním plynem, takže výpadky nebo omezení dopravy mají rychlý dopad na evropské ceny i dostupnost dodávek.

Pro ekonomiku není rozhodující jen to, kolik plynu je aktuálně uskladněno, ale také jak rychle se budou zásoby v zimních měsících tenčit. I objem, který na první pohled vypadá ještě zvládnutelně, může přestat stačit, pokud přijde delší období chladu a spotřeba poroste rychleji než obvykle. K tomu se přidává nejistota kolem počasí. Zmíněný jev El Niño může přinést mírnější start zimy v severovýchodní Asii, zároveň ale zvyšuje pravděpodobnost pozdější a chladnější zimy v Evropě.

Cena LNG může rozhodovat o konkurenceschopnosti průmyslu

Právě počasí a globální soutěž o LNG budou podle trhu hrát klíčovou roli. Evropa se musí o volné dodávky přetahovat hlavně s Asií, a to přímo přes cenu. Goldman Sachs ve své zprávě uvedla, že aby se do Evropské unie přesměroval dostatečný objem amerického LNG, musela by cena plynu překročit 100 eur za megawatthodinu. Jen tak by evropský trh dokázal převážit nad asijskou poptávkou.

Odhady dalšího vývoje se pohybují mezi 90 a 120 eury za megawatthodinu. Horní hranice přitom nepůsobí jako okrajový scénář, pokud by se spojila chladná zima s pokračujícími omezeními dodávek. Pro firmy by takový vývoj znamenal další růst nákladů na výrobu, dopravu i provoz budov. Nejcitelněji by dopadl zejména na energeticky náročná odvětví, která už v minulých letech čelila propadu marží a horší schopnosti konkurovat mimoevropským výrobcům.

Podle uváděných propočtů by Evropa mohla potřebovat asi 64 miliard kubických metrů amerického LNG, tedy přibližně 77 procent celkového amerického exportu. Aby evropský trh takový podíl získal, musí nabídnout vyšší výnos než asijští odběratelé. To vytváří prostředí, v němž zůstávají ceny vysoko i bez dalšího prudkého zhoršení geopolitické situace. Nákladový tlak se pak přelévá nejen do výroby, ale i do služeb, cen zboží a účtů domácností.

Drahý plyn zvyšuje tlak na inflaci i financování podniků

Novým rysem současné situace je to, že plyn už není jen energetickým problémem, ale znovu se stává významným proinflačním faktorem. Dražší energie se postupně promítají do širší ekonomiky a mohou komplikovat i vývoj úrokových sazeb. Pokud by ceny plynu zůstaly delší dobu na zvýšených úrovních, firmy by čelily nejen vyšším provozním výdajům, ale také dražšímu financování a opatrnějšímu přístupu bank k úvěrům.

To je důležité i z pohledu platební schopnosti podniků. Kombinace drahých vstupů, slabší poptávky a vyšších finančních nákladů obvykle zvyšuje riziko zpožděných plateb, růstu pohledávek po splatnosti i horšího cash flow. U zranitelnějších firem pak může tlak přerůst v restrukturalizaci závazků, omezení výroby nebo insolvenční problémy.

Evropa tak podle dostupných údajů vstupuje do zimy v nejslabší výchozí pozici za poslední roky. Současně se zřetelně ukazuje i širší strukturální problém. Postupné omezování ruských uhlovodíků v rámci plánu REPowerEU sice mělo posílit energetickou bezpečnost, ale zároveň zvýšilo závislost na dražším a výrazně proměnlivějším trhu s LNG. Pro firmy i domácnosti to znamená, že nejistota kolem cen plynu zůstává jedním z hlavních ekonomických rizik i pro nadcházející měsíce.