Čínské firmy, které dosud stavěly hlavně na výrobě doma a prodeji do světa, podle čínských ekonomů vstupují do nové fáze zahraniční expanze. Rostoucí náklady v Číně, vyšší obchodní bariéry i tlak na marže je vedou k tomu, aby v cizině neprodávaly jen hotové výrobky, ale budovaly také výrobu, služby, logistiku a další zázemí.

Čína je sice největším světovým obchodníkem se zbožím, samotná přítomnost jejích podniků na zahraničních trzích je ale podle autorů komentáře stále teprve v ranější fázi. Zaostávají zejména v podílu tržeb ze zahraničí, v lokalizovaném řízení i ve schopnosti rozdělovat zdroje mezi různé trhy a regiony. Dosavadní model byl jednoduchý: vyrábět doma a prodávat globálně. Právě úplné průmyslové řetězce v Číně a dřívější nákladové výhody pomohly tamním firmám rychle rozšiřovat export.

Tento přístup ale naráží na stále viditelnější limity. Vyšší protekcionismus zvyšuje rizika pro vývoz a růst domácích výrobních nákladů stlačuje ziskové marže. Ještě podstatnější podle autorů je, že podniky závislé jen na exportu zůstávají v globálních výrobních řetězcích spíše v pasivní roli výrobců. Nemají dostatečnou kontrolu nad distribučními kanály, technologiemi ani nad tvorbou pravidel, což ztěžuje dosažení dlouhodobě udržitelného a kvalitnějšího růstu.

Jako východisko proto představují model „Čína+N“. V něm má „Čína“ zůstat základem pro klíčový výzkum a vývoj i pro hlavní části dodavatelských řetězců. Podniky se přitom mají dál opírat o rozsáhlý čínský průmyslový systém, technické kapacity a velký domácí trh. Písmeno „N“ pak označuje pružně rozloženou globální stopu: výrobu, prodej, servis i obchodní sítě v různých zemích a regionech podle místních podmínek, dostupných zdrojů a regulatorního prostředí.

Na rozdíl od jednosměrného exportu má tento model vytvářet obousměrný oběh. Vývoj a klíčové kompetence zůstávají doma, zatímco realizace, obsluha trhu a část provozu se přesouvají blíže zahraniční poptávce. Ekonomicky to znamená snahu přesunout část hodnoty z prosté výroby do oblastí s vyšší marží, tedy do služeb, řízení sítí, značky nebo financování.

S růstem v cizině poroste i tlak na finance a právní služby

Autoři upozorňují, že širší působení v zahraničí se neobejde bez silnější podpůrné infrastruktury. Finanční služby by podle nich měly nabídnout podnikům individuálně nastavená přeshraniční řešení v celém životním cyklu investice, aby ulevily od tlaku na financování a pomáhaly řídit měnová rizika. Pro firmy je to důležité zejména ve chvíli, kdy už nejde jen o jednorázový vývoz, ale o dlouhodobé provozní a kapitálové závazky v několika zemích zároveň.

Stejně důležité mají být mezinárodní právní a compliance služby. Čínské podniky se při rozšiřování do zahraničí musí vyrovnat s odlišnými regulacemi, pracovní legislativou i případnými pracovněprávními spory. Náklady spojené s dodržováním pravidel tak mohou být stejně významné jako samotné investice do výroby nebo distribuce.

Vedle toho text zmiňuje potřebu lepších zahraničních skladů, chytrých logistických sítí a digitálních přeshraničních služeb, které propojí data z globálních dodavatelských řetězců. Posílit mají také služby spojené s budováním značek a příprava lidí se zkušeností z mezinárodního prostředí, protože právě schopnost řídit firmy napříč kulturami je pro další etapu expanze zásadní.

Tento posun se podle komentáře odráží i na letošním veletrhu China International Fair for Trade in Services, což je čínský mezinárodní veletrh obchodu se službami, který začíná ve středu. Akce nově vyčlenila samostatnou sekci pro služby podporující podniky při expanzi do zahraničí a soustřeďuje nabídku z oblasti financí, práva, logistiky a digitálních řešení.

Právě to má být signálem širší změny. Další fáze internacionalizace čínských firem už podle autorů nebude stát na tom, že do zahraničí odejde jednotlivý výrobek nebo jednotlivá firma. Přesouvat se mají celé průmyslové ekosystémy spolu s podpůrnými službami. Pokud se tento směr prosadí, může to změnit nejen strukturu zahraničních příjmů čínských podniků, ale i jejich postavení v globálních řetězcích, kde se bude více rozhodovat o technologiích, distribučních vazbách a pravidlech trhu.