Obchodní napětí mezi Spojenými státy a Kanadou dál komplikuje výhled pro firmy, dodavatelské řetězce i investory. Zatímco Kanada už zavedla odvetná cla na část amerického zboží, administrativa Donalda Trumpa pokračuje v omezeních vůči kanadskému vývozu. Hlavním ekonomickým problémem podle oslovených odbornic není jen samotná výše cel, ale především dlouhodobá nejistota, která brzdí podnikání, zaměstnanost i nové investice.
Kanadská ekonomika přitom ještě ve druhém čtvrtletí vykázala růst HDP o 3,3 procenta. Současně ale od ledna 2025 do ledna 2026 ubylo 55 tisíc pracovních míst ve výrobě. Podle ekonomky Jany Matesové se na tom podepsala právě nejistota kolem dalšího vývoje obchodních vztahů se Spojenými státy. Firmy podle ní delší dobu nevěděly, jak bude vypadat nová obchodní dohoda a jak daleko mohou americká omezení zajít.
Část rizik se sice podařilo zmírnit vyjednanými výjimkami, takže bezprostřední dopad na kanadské hospodářství není podle ní zásadní, nejistota ale zůstává vysoká. To je pro podniky problém samo o sobě, protože odkládá rozhodování o výrobě, zaměstnávání i financování nových projektů. Pro exportně orientovanou ekonomiku, která byla dlouhodobě zvyklá brát Spojené státy prakticky jako součást společného trhu, jde o významnou změnu.
Do situace navíc vstupuje i přesun investičních toků. Matesová upozorňuje, že investice německých firem ve Spojených státech v posledním roce prudce klesly, což jde proti původnímu cíli americké celní politiky. Naopak roste zájem o Kanadu. Pro tamní ekonomiku to může být důležitá protiváha k obchodním ztrátám, zvlášť v době, kdy se země snaží přilákat kapitál do průmyslu, energetiky i zpracování surovin.
Kanadě v tomto směru nahrává i její fiskální pozice. V poměru k HDP je podle Matesové nejméně zadluženou zemí skupiny G7 a zároveň disponuje vyspělými technologiemi i rozsáhlým nerostným bohatstvím. V příštích dnech má navíc proběhnout dosud největší summit investorů pod záštitou premiéra Marka Carneyho. Pro soukromé podniky tak může jít o signál, že Ottawa chce nejistotu kolem amerického trhu využít k přesměrování investic do domácích kapacit.
Nové investice mají mířit do energetiky a zpracování
Výrazné příležitosti se podle Matesové otevírají hlavně v energetické infrastruktuře. Kanada potřebuje vybudovat produktovody pro plyn a ropu z Alberty k Tichému oceánu i do průmyslové oblasti Velkých jezer. Dosavadní model, kdy velká část těchto toků vede přes Spojené státy a tam se také ropa rafinuje, se ukazuje jako strategická slabina. Vedle potrubní infrastruktury tak vzniká tlak i na budování vlastních rafinerií.
Právě tady se obchodní konflikt proměňuje v investiční téma. Pokud Kanada urychlí výstavbu domácí energetické a průmyslové infrastruktury a vláda bude projekty dál podporovat dotacemi, může část negativních dopadů cel postupně vyrovnat. Z pohledu evropských firem navíc roste význam chystaného partnerství mezi Kanadou a Evropskou unií, které má být oznámeno v nejbližších týdnech za účasti předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové a premiéra Marka Carneyho.
Pro firmy to znamená možné rozšíření obchodních a investičních vazeb mimo americký trh. Právě diverzifikace odbytu i výrobních řetězců se v prostředí celních sporů stává klíčovou obranou proti výpadkům tržeb a proti náhlému růstu nákladů.
Vyšší ceny dřeva zasáhnou americké stavebnictví
Zatímco na kanadské straně je dopad citelnější v zaměstnanosti a v exportním průmyslu, ve Spojených státech se podle amerikanistky Magdaleny Fiřtové projeví hlavně u vybraných komodit a v konkrétních regionech. Nejvýrazněji má obchodní spor dopadnout na stavební dříví. Kanada totiž do USA dodává velmi významnou část tohoto materiálu, podle Fiřtové až polovinu celkového dovozu.
Pro americké domácnosti to znamená další tlak na ceny ve stavebnictví a nepřímo i na dostupnost bydlení. V situaci, kdy už nyní část domácností naráží na vysoké náklady spojené s pořízením nebo výstavbou bydlení, může zdražení dřeva dále zhoršit rozpočty stavebních firem i konečných odběratelů. Obchodní válka se tak nepromítá jen do statistik zahraničního obchodu, ale i do cen běžných projektů a investic.
Celkový dopad na americkou ekonomiku má být podle Fiřtové menší než na kanadskou, ale neznamená to, že bude zanedbatelný pro firmy v příhraničních a exportně navázaných státech. Problémy mohou mít především menší podniky, které jsou na kanadském odbytu závislé. V některých případech může dojít i na propouštění, nepůjde však o plošný sektorový zásah napříč celou ekonomikou USA.
Významný je i rozsah vzájemného obchodu. Ten v roce 2025 dosáhl téměř 900 miliard dolarů, takže i omezené zásahy do pohybu zboží a surovin mohou mít citelné dopady na dodávky, ceny i cash flow firem na obou stranách hranice. Právě proto odbornice upozorňují, že největší škody nevznikají jen samotnými cly, ale i nepředvídatelností dalších kroků. Pro podniky, které plánují investice, výrobu nebo dlouhodobé kontrakty, je to často dražší než jednorázové navýšení sazeb.
Dosavadní vývoj tak ukazuje, že spor mezi USA a Kanadou není jen politickým střetem, ale hlavně ekonomickým faktorem, který mění investiční rozhodování firem, směrování průmyslových projektů i nákladovou strukturu některých odvětví. Nejistota kolem dalšího postupu Washingtonu přitom zůstává vysoká, a právě to je pro byznys zatím největší zátěž.
