Evropská unie podle vyjádření Evropské komise neplánuje obnovit závislost na ruském plynu ani po případném ukončení války na Ukrajině. Postupné ukončení dodávek ruského plynu a zkapalněného zemního plynu má být dokončeno do 31. prosince 2027, což pro evropské podniky znamená nutnost počítat s dlouhodobě změněnou strukturou energetických nákladů.

Mluvčí Evropské komise pro energetiku Anna-Kaisa Itkonenová na tiskové konferenci v Bruselu uvedla, že omezování ruských energetických surovin není podle Komise závislé pouze na sankcích či aktuálním geopolitickém vývoji. Navazuje na unijní pravidla zaměřená na modernizaci energetiky a snižování závislosti na dovozu fosilních paliv z Ruska.

Hlavní mluvčí Komise Paula Pinho zároveň zdůraznila, že zkušenost s vysokou závislostí na ruských dodávkách měla pro evropské státy značnou ekonomickou cenu. Energetická politika EU se proto soustředí na diverzifikaci zdrojů, rozvoj domácích a obnovitelných kapacit, úspory spotřeby a širší využití alternativních dodavatelských tras.

Firmy musí počítat s jinou cenovou strukturou energie

Pro průmyslové podniky, energeticky náročné provozy i obchodníky s plynem je podstatné zejména to, že případné mírové uspořádání samo o sobě nemá podle uvedeného postoje Komise automaticky otevřít cestu k návratu ruských dodávek. Firmy proto nemohou při dlouhodobém plánování investic a kontraktů spoléhat na obnovení dřívějšího modelu levnějšího potrubního plynu z Ruska.

Vývoj se může promítat do rozhodování o modernizaci výrobních technologií, zajišťování cen energií i do konkurenceschopnosti evropského průmyslu vůči regionům s nižšími náklady na elektřinu a plyn. Zvlášť citlivé zůstávají obory, v nichž energie tvoří významnou část konečné ceny produkce.

Komise také zopakovala svůj dlouhodobě odmítavý postoj k projektu Nord Stream. Pro evropský energetický trh tak zůstává prioritou posilování bezpečnosti dodávek z více směrů, nikoli návrat k jednostranné závislosti na jednom dodavateli. Definitivní ekonomický dopad bude záviset na cenách alternativních dodávek, tempu investic do infrastruktury a schopnosti podniků přizpůsobit výrobu novým podmínkám.