Jan Čermák, IFIS a Barrandov: reorganizace, která skončila konkurzem, ale licence na hlavní program mezitím změnila majitele

Příběh televize Barrandov se po odchodu Jaromíra Soukupa dostal do rukou podnikatele Jana Čermáka a investičního fondu IFIS. Ti veřejnosti představovali reorganizaci jako cestu ke stabilizaci. Jenže výsledek je jiný: společnost Barrandov Televizní studio skončila v konkurzu, soud rozhodl o ukončení jejího provozu a Rada pro rozhlasové a televizní vysílání zahájila řízení o odnětí licencí pro Barrandov Krimi a Barrandov Kino. Hlavní kanál TV Barrandov však mezitím zůstal mimo tento problém – licenci na něj vlastní firma IFIS Akvizice II, kterou převzal Čermákův holding S-24. 

Právě tento krok vyvolává zásadní otázku: nešlo v případě Barrandova spíše o řízené vyvedení nejcennějšího aktiva než o skutečnou záchranu firmy?

Městský soud v Praze zjistil úpadek Barrandov Televizní studio v červenci 2024 a povolil řešení úpadku reorganizací. Ta se ale nezdařila. Dne 23. dubna 2026 byla reorganizace přeměněna v konkurz a následně soud rozhodl také o ukončení provozu BTS, protože podle něj byl podnik ekonomicky a fakticky neudržitelný. 

Podle dostupných informací měla firma před reorganizací dluhy kolem jedné miliardy korun. Reorganizace měla být nástrojem, jak podnik ozdravit, snížit náklady a zachovat hodnotu pro věřitele. Jenže konečný výsledek je, že původní provozní společnost končí, část licencí je ohrožena a hlavní program má vysílat dál přes jinou strukturu napojenou na Jana Čermáka.

Čermák uvádí, že vysílání má pokračovat prostřednictvím externích subjektů a že běžící televize má vyšší prodejní hodnotu pro věřitele. Jenže praktický dopad je zřejmý: zatímco konkurzní podstata BTS nese zátěž dluhů, hlavní licence TV Barrandov byla už dříve převedena do firmy mimo BTS. 

V mediálním byznysu nemusí být největší hodnotou budovy, kamery nebo zaměstnanci. Skutečným klíčem je licence a možnost vysílat pod známou značkou.

V případě Barrandova se ukázalo, že licence na hlavní kanál TV Barrandov není ve stejné pozici jako licence tematických kanálů Barrandov Krimi a Barrandov Kino. Ty jsou spojeny se společností Barrandov Televizní studio, na jejíž majetek byl prohlášen konkurz, a RRTV proto zahájila správní řízení o jejich možném odnětí. Hlavní licenci TV Barrandov ale vlastní IFIS Akvizice II, kterou od IFIS převzal holding S-24 Jana Čermáka. 

Tento model působí jako ukázkový příklad, jak lze během reorganizace oddělit klíčové aktivum od zadlužené provozní společnosti. Kritici podobných postupů dlouhodobě upozorňují, že reorganizace se v takových případech může změnit z nástroje záchrany firmy na nástroj selektivního přesunu hodnoty.

Schéma je jednoduché: reorganizace vytvoří čas a procesní prostor, do firmy vstoupí nový hráč, nastaví se vliv na řízení a správu, zajímavý majetek se přesune do jiné struktury, a když se ukáže, že provozní společnost nelze udržet, následuje konkurz. Veřejná soutěž o klíčová aktiva se tím může fakticky obejít, protože ta už nejsou v konkurzní podstatě ve chvíli, kdy by o ně mohli soutěžit ostatní zájemci.

IFIS reorganizaci Barrandova financoval. Následně Čermákův S-24 holding převzal od IFIS firmu IFIS Akvizice II, která drží licenci na hlavní kanál TV Barrandov. Podle Čermáka mělo jít o přípravu na vstup zahraničního investora, který dosud nepůsobil v médiích, ale má významné aktivity v České republice. 

Formálně může jít o obchodní transakci. V širším kontextu ale vyvolává podezření, zda Čermák a IFIS nenašli systém, jak přes reorganizaci dostat pod kontrolu zajímavá aktiva bez standardní veřejné soutěže v konkurzu. Podle kritiků není podstatné, jak je mechanismus popsán v tiskových prohlášeních. Podstatné je, kdo na konci drží hodnotu a kdo zůstává s dluhy.

V případě Barrandova je odpověď nepříjemně zřetelná: BTS končí v konkurzu, dvě licence jsou ohrožené, ale hlavní vysílací licence byla včas přesunuta do struktury kontrolované Čermákovým holdingem.

Celý příběh Barrandova nelze oddělit od éry Jaromíra Soukupa. Ten zanechal po svém mediálním impériu nejen zadlužené firmy, ale i kauzy kolem nemovitostí. Seznam Zprávy popsaly, že Praha v exekuční dražbě získala Soukupovo sídlo za 649 milionů korun, ačkoli posudek pro účely dražby měl nemovitosti ocenit zhruba na 300 milionů korun. Ani po více než roce podle článku budovy neužívala Praha, ale dál Jaromír Soukup, který měl městu dlužit miliony na nájmu. Kauzu prověřuje policie. 

Tato část příběhu ukazuje druhou rovinu celé věci: zatímco soukromí hráči v okolí Barrandova hledali způsoby, jak zachovat nebo převést hodnotná aktiva, veřejný sektor zaplatil stovky milionů za nemovitosti, které podle dostupných informací dlouho ani reálně nevyužíval.

Výsledkem je absurdní obraz: zadlužené mediální impérium se rozpadá, Praha zaplatila stovky milionů za budovy, které dál užíval původní vlastník, a nový vlastník televizní části mezitím pracuje s licencí na hlavní program mimo konkurzní podstatu původní provozní firmy.

Barrandov Televizní studio podle rozhodnutí soudu ukončilo činnost. Vysílání hlavního kanálu má zatím pokračovat přes externí subjekty a dceřinou společnost Čermákovy S-24. Čermák tvrdí, že jde o dočasné řešení a že běžící televize má větší hodnotu pro případný prodej. 

Jenže právě zde vzniká největší otázka pro věřitele i veřejnost: komu bude tato hodnota nakonec sloužit? Pokud by televize byla prodávána jako funkční celek v rámci transparentního konkurzu, mohli by o ni soutěžit zájemci a výtěžek by připadl do podstaty pro věřitele. Jestliže ale nejdůležitější prvek – hlavní licence – už sedí v jiné společnosti, vyjednávací pozice konkurzní podstaty je zásadně slabší.

A to je jádro problému. Reorganizace má zachraňovat podnik. Nemá být tunelem, kterým projde licence, značka nebo jiný klíčový majetek do nové struktury, zatímco stará firma zůstane věřitelům jako prázdná skořápka.

Kauza Barrandov není jen příběhem jedné televize, Jaromíra Soukupa, Jana Čermáka a fondu IFIS. Je to test českého insolvenčního systému.

Pokud je možné během reorganizace převést klíčové aktivum mimo původní firmu, následně poslat provozní společnost do konkurzu a potom dál využívat zázemí, značku nebo obchodní kontinuitu bez plné soutěže o majetek v konkurzní podstatě, pak se z reorganizace stává nebezpečný nástroj. Ne nástroj ozdravení, ale nástroj převzetí.

Jan Čermák se nyní pokouší udržet Barrandov při životě v nové podobě. Otázkou ale zůstává, zda skutečně zachraňuje televizi, nebo jen využívá výsledek reorganizace, která věřitelům zanechala konkurz a jemu umožnila držet klíč k hlavnímu programu.