Debata vyvolaná komentářem Jiřího Lobkowicze se nakonec netýká jen vnitřních sporů na pravici, ale také otázky, zda ODS dokáže přesvědčivě oslovit voliče tématy, která dopadají na firmy, zaměstnance i domácnosti. V pozadí stojí slabší růst, drahé energie, propad reálných mezd i hledání srozumitelné hospodářské politiky po zkušenosti s vládou Petra Fialy.
Lobkowicz ve svém textu odmítl představu, že ODS je automatickou alternativou k hnutí ANO, a vrátil se i k historické roli strany po roce 1989. Kritika mířila především na to, že ODS podle něj není skutečným obhájcem liberální demokracie a že se opírá o obraz přirozeného správce pravice, který už dnešní realitě neodpovídá.
Polemičnost celé debaty zvyšuje i samotná Lobkowiczova politická minulost. V devadesátých letech působil právě v ODS, později odešel do Unie svobody a následně založil Cestu změny. Jádro sporu je ale jinde než v osobních výhradách. Důležitější je, že kritika ODS přichází i z prostředí, které bylo dříve s pravicovou politikou úzce spjato, a soustředí se na to, zda strana dnes nabízí věrohodný ekonomický směr.
Právě tady se otevírá prostor pro širší hodnocení posledních let. Vláda Petra Fialy nastupovala po volbách v roce 2021 s vysokým očekáváním, ale brzy se dostala pod tlak mimořádných okolností. Po pandemii následovala ruská agrese proti Ukrajině, v české ekonomice se naplno projevila vysoká inflace a reálné mzdy klesaly. Vedle toho se do vládního rozhodování promítala koaliční struktura, v níž ODS musela hledat kompromisy s TOP 09, lidovci, STAN a Piráty.
Z ekonomického pohledu je podstatné, že právě v tomto období se část pravicových voličů začala od ODS odvracet. Kritici upozorňují, že slib „nápravy“ po předchozí vládě Andreje Babiše nenaplnil očekávání v oblasti daňové, rozpočtové ani regulační politiky. U podnikatelů i části průmyslu zůstalo silné téma nákladů na energie, celkové nejistoty a zhoršující se konkurenceschopnosti evropské výroby.
Hledání ekonomické identity po éře SPOLU
V textu zaznívá i výhrada, že ODS se v koalici SPOLU i v širším vládním uspořádání posunula ke středu. To je důležité také z hlediska byznysu: firmy tradičně očekávají od pravicové strany důraz na předvídatelné prostředí, menší regulatorní zátěž a jasnější obhajobu trhu. Pokud se takový profil rozostří, strana ztrácí část své přirozené voličské i podnikatelské základny.
Do stejné debaty zapadá i zmínka o Janu Zahradilovi, který po odchodu z ODS spojil své jméno s Motoristy a jako klíčový důvod uváděl právě směřování ODS v koalici SPOLU. Nejde tedy jen o personální přesuny, ale o spor o to, zda má mít česká pravice ostřeji vymezený hospodářský program, nebo zda se bude dál držet kompromisního středu.
Po odchodu Petra Fialy z čela ODS vsadila strana na kontinuitu a do vedení zvolila Martina Kupku. Ten si stanovil cíl získat pro ODS alespoň 20 procent podpory voličů. Podle popsaného stavu se však strana pohybuje zhruba mezi 12 a 15 procenty. I to naznačuje, že vedle personálních změn bude muset řešit především obsah: čím oslovit voliče, kteří dnes u ekonomických témat hledají razantnější a srozumitelnější odpovědi.
Vedle domácí politiky se do argumentace promítají také širší evropské souvislosti. Kritická část pravice stále častěji spojuje hospodářské problémy se zelenou regulací, tlakem na transformaci průmyslu a růstem cen energií. Jako příklad bývá uváděna situace evropského automobilového průmyslu, včetně problémů Volkswagenu v Německu. Pro českou ekonomiku je to citlivé téma, protože právě automobilový a navazující dodavatelský sektor patří k hlavním pilířům průmyslu i exportu.
Pokud se náklady výrobců zvyšují a evropské podniky ztrácejí cenovou výhodu, promítá se to nejen do investic, ale i do zaměstnanosti, mezd a daňových výnosů. Politická debata o pravici tak v tomto ohledu není abstraktní. Ve skutečnosti jde o to, jaký model hospodářské politiky má pomoci udržet výrobu, omezit tlak na rozpočty firem a zároveň obnovit důvěru voličů, kteří v posledních letech čelili propadu kupní síly.
Právě tady se stýká Lobkowiczova kritika s širší nespokojeností části pravicového prostředí. Nejde jen o spor o hodnotové ukotvení ODS, ale o otázku, zda strana dokáže znovu nabídnout ekonomicky čitelnou alternativu k ANO. Bez silnějšího důrazu na konkurenceschopnost, náklady podniků a důvěryhodné vedení se jí to bude dařit jen obtížně.
