Brazilský prezident Luiz Inácio Lula da Silva vstupuje do druhého kola voleb ve složité pozici. V osmdesáti letech vede podle vlastních slov poslední prezidentskou kampaň, přičemž po prvním kole zaostal za senátorem Fláviem Bolsonarem o 2,22 milionu hlasů. Výsledek je důležitý nejen pro domácí politiku, ale také pro směr sociálních výdajů, podnikatelské prostředí a zahraniční ekonomické vztahy největší země Latinské Ameriky.

Flávio Bolsonaro, syn bývalého prezidenta Jaira Bolsonara, získal v prvním kole 56,1 milionu hlasů, tedy přibližně 47 procent. Lula obdržel 53,9 milionu hlasů neboli asi 45 procent. Současný prezident navíc proti prvnímu kolu před čtyřmi lety přišel o 3,38 milionu voličů, přestože v zemi téměř čtyři roky znovu vládne.

Pro Lulův tým je podstatné, že většina významnějších levicových voličů ho podpořila už v prvním kole. Bolsonaro naopak může oslovovat elektorát dalších pravicových kandidátů, kteří dohromady získali více než devět milionů hlasů. Přesun voličů mezi kandidáty není automatický, politická blízkost ale jeho soupeři usnadňuje vyjednávání o podpoře i závěrečné mobilizaci.

Opatrnost vyvolávají také zkušenosti s průzkumy. Institut Datafolha například před prvním kolem v roce 2022 odhadoval podporu Jaira Bolsonara na 36 procent platných hlasů, zatímco skutečný výsledek dosáhl 43,2 procenta. Těsné modely proto mohou mít omezenou vypovídací hodnotu zejména v polarizované společnosti.

Sociální programy změnily spotřebu i pracovní trh

Lulův politický význam je úzce spojen s hospodářským a sociálním vzestupem části brazilské společnosti v první dekádě tohoto století. Za období růstu a sociálních politik od roku 2003 do roku 2014 se z chudoby dostalo více než 29 milionů Brazilců. Zvýšila se reálná kupní síla minimální mzdy a přibylo pracovních míst s řádnou pracovní smlouvou.

Výraznou roli měl program Bolsa Família, který sjednotil a rozšířil podporu nejchudším domácnostem. Vedle přímých transferů Lula podporoval rozšiřování přístupu ke vzdělání, elektrifikaci venkovských oblastí a bytovou výstavbu. Za jeho prvních dvou vlád vzniklo čtrnáct federálních univerzit a síť odborného vzdělávání se od roku 2005 rozšířila o 214 škol.

Tyto kroky posilovaly domácí spotřebu a otevíraly lidem z chudších rodin cestu k vyšší kvalifikaci. Zároveň však přinášely dlouhodobé nároky na veřejné finance a neodstranily strukturální problémy země, mezi něž patří nerovný přístup ke kvalitním veřejným službám, vysoká majetková nerovnost a složité politické vyjednávání v parlamentu.

V roce 2014 Brazílie poprvé opustila mapu hladu OSN, na niž se později vrátila. Během Lulova třetího mandátu z ní země znovu vypadla v roce 2025. Pro jeho příznivce jde o viditelný výsledek sociální politiky, pro kritiky zůstává otázkou, zda jsou podobné programy dlouhodobě financovatelné bez hlubších změn ekonomiky a veřejné správy.

Dluhová zkušenost a proměněná očekávání voličů

Lula těžil z příznivých cen brazilských vývozních surovin i z měnové stabilizace, kterou před jeho nástupem prosadil Fernando Henrique Cardoso. Jeho vlády dokázaly spojit růst příjmů nízkopříjmových domácností s přijatelným prostředím pro finanční sektor a velké podniky. V roce 2005 Brazílie předčasně splatila zbývajících 15,5 miliardy dolarů dluhu u Mezinárodního měnového fondu. V zemi, která má zkušenost s opakovanými dluhovými krizemi, šlo o silný symbol větší finanční samostatnosti.

Současně zůstává součástí Lulova odkazu korupční zátěž spojená s uplácením poslanců během jeho prvního mandátu i s případem státní ropné společnosti Petrobras. Nejvyšší federální soud v roce 2021 zrušil jeho odsouzení kvůli nepříslušnosti soudu, který rozhodoval, a v odděleném verdiktu uznal podjatost soudce Sérgia Mora v kauze pobřežního bytu.

Pro ekonomiku je nynější volební střet také konfliktem odlišných očekávání. Část lidí, kterým sociální programy pomohly překonat chudobu, dnes požaduje nejen podporu státu, ale také vyšší příjmy, bezpečnost, dostupné bydlení a prostor pro vlastní podnikání. Dřívější pomoc proto nemusí automaticky znamenat trvalou politickou loajalitu.

Lulova kampaň tak ukazuje i problém širšího levicového tábora. Přes desetiletí působení ve vládách, odborech, na univerzitách a ve společenských hnutích zůstává jeho hlavní tváří politik, který krátce po druhém kole oslaví 81. narozeniny. Výsledek rozhodne nejen o obsazení prezidentského úřadu, ale i o tom, zda Brazílie naváže na model kombinující sociální transfery, veřejné investice a aktivní zahraniční politiku, nebo se vydá jiným ekonomickým směrem.