Kauza insolvence Mikea Oganesjana nekončí tím, že jeho věřitelé nakonec dostali své peníze. Naopak. Závěrečná zpráva insolvenční správkyně staví celý případ do mnohem ostřejšího světla: podle ní Oganesjan zatajoval vysokou část svých příjmů, které přijímal na účet zahraniční banky, a v řízení tak byl dán jeho nepoctivý záměr.

Nešlo přitom o první varovný signál. V průběhu insolvence přicházely podněty od věřitelů a dalších osob s podezřením, že Oganesjan některé příjmy zatajuje a krátí tím své věřitele. Krajský soud v Praze následně 16. ledna 2026 schválené oddlužení pro nepoctivý záměr zrušil. Toto rozhodnutí bylo po odvolání zrušeno Vrchním soudem v Praze a věc se vrátila k dalšímu projednání.

Mezitím však podle insolvenční správkyně byly získány důkazy, že Oganesjan své příjmy skutečně zatajoval. Věřitelé byli nakonec plně uspokojeni, část jejich pohledávek ale doplatila třetí osoba.

Právě to je nyní jedna z klíčových otázek pro insolvenční soud. Správkyně doporučuje rozhodnout o splnění oddlužení, zároveň však navrhuje nepřiznat Oganesjanovi osvobození od placení zbývajících pohledávek, a to právě kvůli existenci nepoctivého záměru.

Jinými slovy: skutečnost, že peníze věřitelům nakonec dorazily, podle správkyně nemaže způsob, jakým se měl Oganesjan během oddlužení chovat.

A právě zde se otevírá druhá rovina celé kauzy – policie.

Podle informací zveřejněných European Justice Organization Okresní státní zastupitelství Praha-západ dospělo po přezkoumání policejního spisu k závěru, že dosud zjištěné skutečnosti odůvodňují zahájení úkonů trestního řízení. Státní zástupce měl proto věc vrátit policii, uložit jí sepsání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení a pokračování v prověřování.

To je zásadní procesní posun. Neznamená však, že Mike Oganesjan už byl obviněn nebo že proti němu bylo zahájeno trestní stíhání. Znamená to, že věc má být policií dál řádně prověřována.

Ve veřejném prostoru se v souvislosti s případem objevuje zejména podezření na možné poškození věřitele. Už dříve EJO v návaznosti na insolvenční rozhodnutí upozorňovala právě na tuto možnou trestněprávní rovinu, současně však správně připouštěla, že trestní stíhání není automatickým důsledkem rozhodnutí insolvenčního soudu.

Teď musí rozhodnout stát

Případ tak už není pouze otázkou toho, zda byly konkrétní dluhy nakonec uhrazeny. Jde také o to, zda lze během insolvence zatajovat významnou část příjmů a následně považovat celou věc za uzavřenou jen proto, že závazky později zaplatí někdo jiný.

Insolvenční správkyně svůj závěr formulovala tvrdě: vysoké příjmy byly podle ní dlouhodobě zatajovány a v řízení byl dán nepoctivý záměr.

Soud rozhodne o důsledcích pro oddlužení a případné osvobození od zbývajících pohledávek. Policie má na základě pokynu státního zástupce prověřit trestněprávní stránku věci. Zda důkazy povedou až k obvinění či trestnímu stíhání Mikea Oganesjana, nelze v tuto chvíli předjímat.

Jedno je ale z dostupných dokumentů zřejmé: samotné zaplacení věřitelů třetí osobou nezměnilo závěr insolvenční správkyně, že během řízení docházelo k zatajování vysokých příjmů a že šlo o nepoctivý záměr.