VRCHNÍ SOUD ROZHODL: ZATAJOVÁNÍ PŘÍJMŮ BYLO NEPOCTIVÝM ÚMYSLEM

Mike Oganesjan čelí zásadnímu soudnímu závěru. Vrchní soud v Praze dne 2. listopadu 2026 potvrdil rozhodnutí Krajského soudu v Praze, který mu odmítl přiznat osvobození od placení zbývajících pohledávek kvůli nepoctivému jednání v insolvenčním řízení.

Nejde o internetové spekulace, osobní útoky ani nepodložená obvinění věřitelů. Jde o závěr soudu druhého stupně, který vycházel z insolvenčního spisu, bankovních výpisů a zjištění insolvenční správkyně.

Odvolací soud ve svém usnesení výslovně konstatoval:

„Zatajování příjmů lze nepochybně označit za nepoctivý úmysl dlužníka, kterým sledoval nižší uspokojení věřitelů, než jakého by se jim při řádném zveřejnění jeho příjmů dostalo.“

Tato formulace je mimořádně závažná.

Soud totiž nehodnotil jednání Oganesjana pouze jako administrativní pochybení či nepozornost. Dospěl k závěru, že zatajení příjmů představovalo nepoctivý úmysl směřující k nižšímu uspokojení věřitelů.

To je soudní závěr, nikoliv pouhá domněnka.

MILIONY NA ZAHRANIČNÍM ÚČTU. VĚŘITELŮM VŠAK VYKAZOVAL PODSTATNĚ NIŽŠÍ PŘÍJMY

Jedním z nejzávažnějších zjištění se stal bankovní účet vedený u Revolut Bank UAB.

Podle insolvenční správkyně a závěrů uvedených v soudním rozhodnutí přesahovaly příjmy evidované na tomto účtu mezi srpnem 2024 a březnem 2026 částku tří milionů korun.

Oganesjan přitom v průběhu insolvenčního řízení opakovaně deklaroval výrazně nižší příjmy.

Soud se zabýval také jeho podnikatelskými aktivitami, působením na sociálních sítích a finančními vztahy s propojenými společnostmi.

Zásadní však nebyla pouze výše finančních prostředků, ale především skutečnost, že o existenci dalšího účtu a dalších příjmů nebyli insolvenční správkyně a věřitelé řádně informováni.

Oganesjan se v odvolání hájil tvrzením, že část finančních transakcí nepředstavovala jeho skutečné příjmy, ale například převody nebo jiné finanční operace.

Vrchní soud však tuto obhajobu nepovažoval za dostatečnou.

Pro posouzení nepoctivého záměru bylo podle soudu rozhodující, že Oganesjan své další příjmy zatajoval.

KRAJSKÝ SOUD, VRCHNÍ SOUD A INSOLVENČNÍ SPRÁVKYNĚ: ZÁVĚRY JSOU ZÁSADNÍ

Na nesrovnalosti ve finančních poměrech Mikea Oganesjana bylo v insolvenčním řízení upozorňováno opakovaně.

Insolvenční správkyně Mgr. Lucie Foffová upozornila na zatajený účet, nepřiznané příjmy a nedostatky v plnění zákonných povinností.

Krajský soud v Praze dospěl k závěru, že Oganesjan v průběhu oddlužení jednal nepoctivě.

Vrchní soud v Praze tento závěr v podstatných otázkách potvrdil a ponechal v platnosti rozhodnutí o nepřiznání osvobození od zbývajících dluhů.

Závažné výhrady vůči průběhu insolvence vznášeli rovněž věřitelé.

V souvislosti s případem byly zmiňovány také Komerční banka, advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS a organizace European Justice Organization (EJO), které upozorňovaly na možné nesrovnalosti a jejich právní důsledky.

Klíčové však je, že o nepoctivém záměru již neexistuje pouze tvrzení jedné strany sporu. Jde o závěr potvrzený odvolacím soudem.

PO ODHALENÍ MILIONOVÝCH PŘÍJMŮ ZAPLATILA DLUHY TŘETÍ OSOBA. SOUD TO NEPŘESVĚDČILO

Další pozoruhodnou okolností je způsob, jakým nakonec došlo k uhrazení přihlášených pohledávek nezajištěných věřitelů.

Podle soudního rozhodnutí bylo dosaženo jejich stoprocentního uspokojení prostřednictvím třetí osoby blízké dlužníkovi.

Oganesjan tak mohl argumentovat tím, že přihlášení věřitelé nakonec dostali své peníze.

Jenže Vrchní soud zdůraznil zásadní skutečnost: pozdější úhrada pohledávek nezbavuje dlužníka odpovědnosti za jeho předchozí nepoctivé jednání v insolvenčním řízení.

Soud navíc dospěl k závěru, že uhrazení pohledávek třetí osobou po odhalení vyšších příjmů svědčilo o snaze zabránit zrušení oddlužení, nikoliv o poctivém přístupu k věřitelům.

Jinými slovy: skutečnost, že přihlášení věřitelé nakonec obdrželi peníze, nemohla podle soudu vymazat předchozí zatajování příjmů.

POŠKOZENÍ VĚŘITELE: PROČ SE PŘÍPADEM MUSÍ ZABÝVAT TAKÉ TRESTNÍ PRÁVO?

Zde se dostáváme k nejzásadnější otázce celé kauzy.

Trestní zákoník v § 222 upravuje trestný čin poškození věřitele. Mezi zákonem vymezená jednání patří také zatajení majetku dlužníkem, jestliže jsou současně splněny další podmínky trestní odpovědnosti.

Vrchní soud v insolvenčním řízení jednoznačně konstatoval úmyslné zatajování příjmů s cílem dosáhnout nižšího uspokojení věřitelů.

Proč tedy dosud není veřejně jasné, jakým způsobem Policie České republiky vyhodnotila tato zjištění z hlediska možného trestného činu poškození věřitele?

Samotný závěr insolvenčního soudu ještě automaticky neprokazuje spáchání trestného činu. Orgány činné v trestním řízení musí samostatně posoudit všechny jeho zákonné znaky, včetně případné škody a příčinné souvislosti.

Právě proto je však důležité vědět, zda takové prověřování proběhlo důsledně a zda policie využila důkazy shromážděné v insolvenčním řízení.

STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ MĚLO POLICII VRÁTIT PŘÍPAD K DALŠÍMU PROVĚŘOVÁNÍ

Další otázky vyvolávají informace organizace European Justice Organization.

Podle jejího zveřejněného sdělení ze dne 31. března 2026 se Okresní státní zastupitelství Praha-západ zabývalo postupem policie v související trestní věci.

EJO uvedla, že státní zastupitelství shledalo nedostatky v dosavadním postupu policejního orgánu a uložilo další prověřování včetně sepsání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení.

Pokud je tento popis postupu státního zastupitelství přesný, vyvolává důležitou otázku, jaké úkony policie následně skutečně provedla.

K dispozici však není nezávisle ověřený úplný obsah příslušného pokynu státního zástupce ani aktuální procesní výsledek trestního prověřování.

Veřejnost má přesto legitimní důvod zajímat se o to, zda se orgány činné v trestním řízení se všemi důležitými soudními zjištěními řádně vypořádaly.

POLICIE ČR: CO JEŠTĚ POTŘEBUJETE ZJISTIT?

Po rozhodnutí Vrchního soudu v Praze již nelze přehlížet, že existují konkrétní soudní závěry o zatajování příjmů.

Nejde o anonymní oznámení bez důkazů.

Jde o insolvenční řízení, v němž soudy posuzovaly bankovní výpisy, finanční transakce, skutečné příjmy i dlouhodobé chování dlužníka.

Proto je namístě položit Policii České republiky několik nepříjemných, ale zcela legitimních otázek.

Byly všechny zatajené příjmy a bankovní transakce skutečně prověřeny?

Byl vyhodnocen závěr Vrchního soudu, podle kterého Oganesjan úmyslně sledoval nižší uspokojení svých věřitelů?

Bylo zkoumáno, zda jeho jednání splňuje zákonné znaky trestného činu poškození věřitele?

Jak policie reagovala na pokyny státního zastupitelství, o nichž informovala EJO?

A především: existují zákonné důvody pro zahájení trestního stíhání, nebo policie dospěla k jinému, důkazně podloženému závěru?

To jsou otázky, na které by měla existovat věcná odpověď.

KDYŽ SOUD POTVRDÍ ÚMYSLNÉ ZATAJOVÁNÍ PŘÍJMŮ, NEMŮŽE TRESTNĚPRÁVNÍ ROVINA ZŮSTAT BEZ VYSVĚTLENÍ

Celá kauza přesahuje osobu Mikea Oganesjana.

Dotýká se totiž důvěry veřejnosti v insolvenční systém, ochranu věřitelů i důsledné prosazování práva.

Insolvenční oddlužení představuje významnou zákonnou možnost, jak mohou poctiví dlužníci vyřešit svou finanční situaci.

Zároveň však stojí na povinnosti pravdivě informovat o příjmech a majetku.

Pokud soudy dospějí k závěru, že dlužník příjmy úmyslně zatajoval, je nezbytné, aby příslušné orgány důsledně posoudily také případné trestněprávní důsledky.

Veřejnost má právo očekávat, že podezření z poškozování věřitelů bude prověřováno stejně důsledně bez ohledu na popularitu, majetek nebo společenské postavení dotčené osoby.

ZÁVĚR: SOUDY PROMLUVILY. NYNÍ JE ČAS NA ODPOVĚDI POLICIE

Vrchní soud v Praze svým rozhodnutím ze dne 2. listopadu 2026 potvrdil, že Mike Oganesjan sledoval v insolvenčním řízení nepoctivý záměr.

Soudní závěry jsou v tomto ohledu závažné a konkrétní.

Zatajování příjmů, neoznámený zahraniční účet a snaha dosáhnout nižšího uspokojení věřitelů nejsou okolnosti, které by mohly zůstat bez řádného právního posouzení.

Teď je na Policii České republiky, aby bylo zřejmé, zda tato zjištění důsledně prověřila a zda existují důvody pro vyvození trestní odpovědnosti.

Nejde o požadavek na odsouzení předem. Jde o požadavek na fungující právní stát.

Protože jestliže má zákon platit pro všechny stejně, musí být stejně důsledně prověřováno také podezření z jednání, které podle insolvenčního soudu směřovalo k nižšímu uspokojení věřitelů.

Zdroj: Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2026, č. j. 4 VSPH 1446/2026-B-171, insolvenční řízení KSPH 68 INS 9228/2022.

Poznámka: Rozhodnutí se týká insolvenčního řízení a nepředstavuje trestní odsouzení. Informace o postupu státního zastupitelství vycházejí ze sdělení EJO.