Vládou schválený návrh zákona o platformové práci nezasáhne jen digitální platformy, kurýry a řidiče. Součástí novely je také úprava obecné definice závislé práce v zákoníku práce, a právě ta může výrazně ovlivnit firmy, které dlouhodobě spolupracují s externisty na IČO. Spor se vede o to, zda nová pravidla lépe odliší skutečné podnikání od zastřeného zaměstnávání, nebo zda naopak přinesou další právní nejistotu.

Návrh převádí do českého práva evropskou směrnici o pracovnících digitálních platforem. U platformové práce zavádí princip vyvratitelné domněnky: pokud okolnosti budou nasvědčovat zaměstnaneckému vztahu, platforma nebo zprostředkovatel budou muset prokázat opak. Zákon zároveň upravuje i to, jak platformy práci organizují, kontrolují a jak při tom využívají algoritmy.

Pro širší podnikatelské prostředí je ale důležitější změna v samotném vymezení závislé práce. Dosavadní čtyři základní znaky se mají nově uspořádat do tří. Zůstává vztah nadřízenosti a podřízenosti, výkon práce jménem zaměstnavatele a osobní výkon práce. Práce podle pokynů zaměstnavatele už nemá být samostatným znakem, ale jedním ze čtyř kritérií, podle nichž se bude posuzovat právě vztah nadřízenosti a podřízenosti. Vedle pokynů se má hodnotit také organizace práce, kontrola jejího výkonu a určování pracovní doby.

Původně přitom návrh počítal s ještě užším vymezením, nakonec se mezi základní znaky vrátil i osobní výkon práce. Ani to ale neukončilo spor o to, jak se budou jednotlivé vztahy posuzovat v praxi.

Právní jistota pro jedny, nové pochybnosti pro druhé

Část expertů i zástupců zaměstnavatelů změnu hájí s tím, že dosavadní pravidla byla nejednoznačná a v řadě případů je musely dotvářet až soudy. Přesnější popis znaků zaměstnavatelského řízení podle nich může firmám i pracovníkům nabídnout předvídatelnější rámec už při nastavování spolupráce. Z tohoto pohledu nemá jít o oslabení ochrany zaměstnanců, ale o srozumitelnější výklad toho, kdy je vztah skutečně pracovněprávní a kdy jde o legitimní podnikání.

Podnikatelské svazy zároveň upozorňují, že samotná koordinace zakázek, kontrola kvality nebo bezpečnostní pravidla ještě automaticky neznamenají zaměstnanecký poměr. Firmy však podle nich budou muset pečlivěji ověřovat, zda každodenní fungování externí spolupráce odpovídá reálně nezávislému podnikání.

Naopak kritici novely upozorňují, že nové uspořádání znaků může prostor pro posouzení skutečné povahy práce spíše zúžit. Obávají se, že moderní firmy dokážou některé z formálních znaků poměrně snadno upravit, aniž by se reálné postavení pracovníka podstatně změnilo. Typickým příkladem je pracovní doba: místo pevně určené směny může firma zadat objem práce s termínem dokončení. Navenek tak může chybět jeden z posuzovaných prvků, přestože člověk dál pracuje převážně pro jediného objednatele, podle jeho požadavků a s omezeným vlivem na cenu i další zakázky.

Právě v tom podle kritiků spočívá hlavní riziko. Pokud se určitý vztah podle nové definice nevejde do kategorie závislé práce, stát jej nebude moci postihovat jako švarcsystém, i když ekonomicky i fakticky připomíná zaměstnání. Vedle toho zaznívá i výhrada, že po 15 letech fungování současné definice a vytvořené judikatury novela otevírá prostor pro nové spory a nutnost dalšího soudního výkladu.

Další sporný bod se týká toho, zda mají být podznaky vztahu nadřízenosti a podřízenosti posuzovány kumulativně. Pokud by v praxi platilo, že nesplnění jediného z nich vyloučí závislou práci, mohlo by to podle některých právníků usnadnit smluvní nastavení spolupráce tak, aby se firma do režimu zaměstnávání formálně nevešla.

Vyšší náklady při pochybení, prověrka čeká hlavně dlouhodobé externí vztahy

Vedle definice závislé práce budí pozornost i nové kontrolní a sankční mechanismy. Návrh podle kritiků dává státu tvrdší nástroje proti nelegální práci. Uvádí se například automatické doměření pojistného za 12 měsíců, paušálně stanovená mzda ve výši 1,5násobku průměrné mzdy, ručení v subdodavatelském řetězci nebo odvolání bez odkladného účinku. Zaznívá také, že detekce švarcsystému nově nemusí znamenat jen pokutu, ale i zpětné odvody a další finanční dopady.

Právě kombinace možné vyšší nejistoty ve výkladu a přísnějších dopadů při porušení pravidel je pro firmy zásadní. Nejde přitom jen o platformy, ale i o IT, doručovací služby, kulturní profese a další obory, kde je práce na IČO běžná. Někteří odborníci navíc připomínají, že trh práce směřuje k větší flexibilitě a že od 1. ledna 2025 si zaměstnanec může za sjednaných podmínek rozvrhovat pracovní dobu na pracovišti sám. I to může hranici mezi zaměstnaneckým a obchodním vztahem dále komplikovat.

Pro firmy z toho plyne hlavně potřeba prověřit reálné fungování dlouhodobých externích vztahů. Ne každý dlouhodobý kontrakt na IČO je problematický. Riziko ale roste tam, kde externista pracuje v režimu firmy, je začleněn do její organizační struktury, používá její systémy, dostává průběžné pokyny, podléhá kontrole a je ekonomicky závislý prakticky na jediném objednateli. Důležité bude i to, zda má vlastní zákazníky, zda může odmítat zakázky, vyjednává cenu a skutečně nese podnikatelské riziko.

Debata tak zdaleka nekončí u samotné platformové ekonomiky. Pro podniky bude podstatné, jakou podobu novela získá ve Sněmovně a jak ji následně vyloží kontrolní orgány a soudy. Už nyní je ale zřejmé, že spolupráce s externisty bude muset být lépe obhajitelná nejen na papíře, ale především v každodenní praxi. Právě tam se rozhodne, zda nová úprava skutečně omezí švarcsystém, nebo hlavně zvýší náklady a právní rizika firem.