Plán na nižší podporu v nezaměstnanosti naráží i u firem

Vládní plán vrátit podporu v nezaměstnanosti na nižší úroveň vyvolává odpor nejen odborů, ale i části zaměstnavatelů. Spor se přitom nevede jen o sociální výdaje státu, ale hlavně o to, jaké dopady bude mít změna na trh práce, nábor zaměstnanců a fungování firem.

Debatu otevřel premiér Andrej Babiš, který zpochybnil letošní zvýšení podpory v nezaměstnanosti s argumentem, že práce je v Česku dostatek a stát má šetřit. Kabinet proto prosazuje její snížení. Očekávání, že tím získá podporu firem, se ale zatím nenaplňuje. Řada zaměstnavatelů se proti návrhu staví podobně jako odbory, i když z jiných důvodů.

Pro firmy totiž není klíčové jen to, aby bylo na trhu co nejvíc lidí ochotných okamžitě nastoupit. Zvlášť u menších podniků a živnostníků, kteří zaměstnávají jen několik pracovníků, je důležitější najít člověka, který se na konkrétní pozici hodí, je spolehlivý a dá se na něj dlouhodobě spolehnout. U kvalifikovaných profesí je navíc rychlá náhrada zaměstnance často nereálná a chybné obsazení místa firmu stojí čas i peníze.

Právě tomu mělo odpovídat dřívější zvýšení podpory v nezaměstnanosti. Smyslem bylo, aby lidé po ztrátě práce nemuseli kvůli okamžité finanční tísni přijmout první nabídku, která se objeví, i když neodpovídá jejich zkušenostem nebo kvalifikaci. Z pohledu firem to mělo omezit situace, kdy zaměstnanec brzy z nového místa znovu odchází a podnik musí celý nábor i zaškolení absolvovat znovu.

Vyšší podpora byla nastavena tak, že v prvních dvou měsících, u lidí starších 52 let po dobu tří měsíců, činí 80 procent předchozího čistého výdělku. Dříve šlo o 65 procent. Současně se zvýšil i strop z 60 na 80 procent průměrné mzdy. Změna nebyla zamýšlena izolovaně, ale jako součást širšího uvolnění trhu práce, v němž se zároveň prodloužila zkušební doba a fakticky zkrátila výpovědní doba.

Firmy řeší nízkou mobilitu pracovníků

Ekonomická logika těchto kroků vycházela z toho, že český pracovní trh patří v Evropě k málo pohyblivým. Podle vládní ekonomické strategie dosahuje roční fluktuace zaměstnanců jen 15 procent, zatímco průměr Evropské unie činí 22 procent. Data OECD navíc ukazují, že mobilita s věkem výrazně klesá a čeští pracovníci zůstávají u jednoho zaměstnavatele v průměru 11 let.

Taková stabilita sice může na první pohled působit pozitivně, pro část firem ale znamená problém. Pokud zaměstnanci mění práci jen výjimečně, podniky obtížněji získávají lidi s potřebnou kvalifikací. Ještě citelnější je to v době, kdy ekonomika vyžaduje větší specializaci, průběžné vzdělávání a rekvalifikace.

Proto se vedle samotné podpory zvýšila i pomoc lidem v rekvalifikaci a přibyly peníze na rekvalifikační programy. Cílem bylo usnadnit pracovníkům změnu oboru a firmám přístup k lidem, kteří dokážou reagovat na nové požadavky trhu. Významnou skupinou jsou také zaměstnanci nad 52 let, kterým delší období vyšší podpory mělo snížit obavu ze změny zaměstnání.

Celý model se přibližoval principu takzvané flexicurity, tedy systému, v němž mají zaměstnavatelé větší pružnost při propouštění, zatímco zaměstnanci větší jistotu, že po ztrátě práce nespadnou okamžitě do finančních potíží. V českém provedení šlo o omezenější variantu, přesto měla pomoci zvýšit pohyb na trhu práce, a tím i lepší párování lidí a pracovních míst.

Vedle toho se od takového nastavení očekával i tlak na růst mezd a produktivity práce. Pro firmy to znamená nejen vyšší mzdové náklady, ale při správném nastavení také vyšší výkon a potenciálně lepší ziskovost. Kritici současného vládního obratu proto upozorňují, že úspora na dávkách může být vykoupena slabší dynamikou trhu práce a vyššími náklady podniků na nábor.

Úspora pro rozpočet, riziko pro nábor i změny profesí

Současná vláda ale dává přednost rozpočtové úspoře. Podle kritiků má snížení podpory přinést asi pět miliard korun, což je v rámci více než dvoubilionového státního rozpočtu omezená částka. Z ekonomického pohledu je tak jádrem sporu otázka, zda krátkodobá úspora nepovede k horšímu fungování pracovního trhu a nižší ochotě lidí měnit zaměstnání nebo doplňovat si kvalifikaci.

Výhrady se týkají i samotného postupu. Ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka podle kritiků začlenil změny do jiných novel zákonů, takže neproběhlo standardní připomínkové řízení v obvyklé podobě. Námitky proto nesměřují jen k obsahu, ale i k tomu, jak rychle a jakým způsobem se zásah do systému připravuje.

Odpůrci návrhu varují, že nižší podpora může zvýšit tlak na rychlé přijetí i nevhodné práce. To by sice formálně mohlo zkrátit evidenci na úřadech práce, ale pro firmy by to znamenalo větší fluktuaci, opakované zaškolování a horší stabilitu pracovních týmů. Výsledkem by mohlo být i to, že část zaměstnanců zůstane raději na méně vhodných pozicích jen ze strachu z výpadku příjmů.

Právě v tom se střetává snaha vlády šetřit s potřebami podniků. Zatímco kabinet zdůrazňuje rychlejší návrat lidí do práce, firmy upozorňují, že pro ekonomiku není rozhodující jen počet obsazených míst, ale i to, zda se pracovníci dostanou na pozice, kde jejich dovednosti přinesou nejvyšší hodnotu.