V insolvenčním řízení kolem americké společnosti Linqto, Inc. sílí obavy z dopadů na zákazníky a akcionáře. Autor veřejné výzvy Rob Cunningham žádá, aby soudy nebo příslušné instituce neumožnily převody sporných majetkových položek na třetí strany, dokud nebude dokončen úplný audit okolností případu. Podle textu je ve hře více než 13 tisíc investorů z více než 120 zemí, kteří mohou čelit okamžitým a nevratným finančním ztrátám.

Cunningham ve svém podání spojuje případ Linqto s širší kritikou fungování amerických institucí v citlivých právních sporech. Jako paralelu zmiňuje i trestní kauzu bývalého prezidenta Donalda Trumpa ve Fort Pierce na Floridě, hlavní pozornost však věnuje právě bankrotovému řízení v Houstonu v Texasu. Tvrdí, že v podobných případech může vzniknout uzavřený mechanismus, v němž se tvrzení jedné instituce stává podkladem pro kroky další, a postupně tak získává váhu, i když původní tvrzení nebyla podle něj řádně prokázána.

Jádrem jeho argumentu je obava, že regulatorní výhrady, následné právní kroky, mediální publicita a soudní rozhodnutí mohou vytvořit řetězec, který výrazně zhorší postavení vlastníků aktiv ještě před definitivním vyjasněním sporu. V ekonomické rovině to znamená především tlak na hodnotu investic, oslabení smluvních práv a rostoucí náklady na právní obranu. U firemních podílů nebo struktur navázaných na soukromý kapitál mohou být podobné zásahy zvlášť citlivé, protože hodnota těchto aktiv bývá úzce spojena s důvěrou, omezenou převoditelností a právním nastavením jednotlivých smluv.

Text výslovně varuje před tím, že by v rámci insolvenčního procesu mohlo dojít k převodu vysoce cenných smluvních práv spojených s private equity strukturami na jiné subjekty. Právě tomu má podle autora zabránit okamžité zmrazení všech sporných součástí majetkové podstaty. V americkém insolvenčním právu je majetková podstata soubor aktiv a práv, s nimiž se v řízení nakládá za účelem vypořádání věřitelů a dalších dotčených stran. Pokud by se tato aktiva převedla ještě před úplným prověřením sporných okolností, mohlo by být podle něj velmi obtížné původní stav napravit.

Linqto je v textu popisováno jako případ s mimořádně širokým okruhem dotčených osob. Právě mezinárodní rozměr zvyšuje význam celé věci i z hlediska vymahatelnosti práv a komunikace s investory. Čím více jurisdikcí a smluvních vztahů je zapojeno, tím složitější bývá nejen samotné insolvenční řízení, ale i případné uplatnění nároků poškozených vlastníků nebo akcionářů.

Cunningham proto veřejně žádá o pozastavení převodů majetku do doby, než bude možné provést úplný audit možných pochybení, plýtvání nebo zneužití pravomocí, která podle něj mohla případ provázet. Samotný text nepřináší nové soudní rozhodnutí ani ověřené závěry vyšetřování, ukazuje však, jak vysoká je nervozita části investorů kolem insolvenčního procesu a jak zásadní mohou být jeho dopady na hodnotu podílů, vlastnická práva i šance na budoucí vypořádání pohledávek.