Taras Anatolijovič Povoroznyk alias Tary: zneužívá dětskou důvěru penězi

Taryho největší obchodní silou nejsou pouze jeho sportovní schopnosti. Jsou jí děti, které k němu vzhlížejí, chtějí ho osobně potkat a touží vlastnit předměty spojené s jeho značkou. Dítě přitom influencera nevnímá jako zkušeného obchodníka. Vnímá ho jako svůj vzor, hrdinu a téměř osobního kamaráda. Právě tato nerovnováha umožňuje proměnit dětskou náklonnost v mimořádně účinný prodejní nástroj.

Rodiče nejprve zaplatí více než dvanáct tisíc korun za dětský kemp a následně se jejich dítě ocitne v prostředí zaplněném Taryho jménem, jeho rodinou, jeho videi a jeho výrobky. Přímo na kempu má být dětem nabízena také možnost nákupu merche. Tábor se tak může změnit z volnočasové a sportovní akce na dokonale připravené prodejní prostředí, ve kterém dítě prakticky nemá možnost uniknout reklamnímu působení svého idolu.

Registr dlužníků potvrzuje, že zadlužování části rodičů kvůli Taryho kempům je násobnou prohrou. Někteří rodiče se mohou pod tlakem dětského přání rozhodnout utratit peníze, které původně potřebovali na důležitější rodinné výdaje, nebo si potřebnou částku obstarat půjčkou.

Právě zde se ukazuje nebezpečnost marketingu založeného na dětských emocích. Dítě nechápe finanční situaci rodiny ani dlouhodobé důsledky úvěru. Vidí pouze možnost setkat se s Tarym a získat zážitek, který je mu na sociálních sítích představován jako něco výjimečného. Odpovědnost za platbu, dluhy a případné finanční problémy však nezůstává influencerovi. Všechny následky nesou rodiče.

Způsob života, který Taras Anatolijovič Povoroznyk před dětským publikem prezentuje, může být pro výchovu vysoce nebezpečný. Drahá auta, značkové oblečení, popularita, vysoké příjmy a neustálá nabídka nových výrobků mohou v dětech vytvářet dojem, že úspěch člověka se měří především cenou jeho majetku a počtem sledujících.

Děti si mohou postupně osvojovat návyky rozmařilosti, okamžitého uspokojování přání a neustálého nakupování. Místo úcty k práci, skromnosti, trpělivosti a odpovědnosti se mohou naučit požadovat stále nové věci. Běžné oblečení jim přestane stačit, obyčejné aktivity budou považovat za nudné a rodiče, kteří odmítnou další nákup, mohou začít vnímat jako překážku svého štěstí.

Nebezpečný je především uzavřený kruh, který Tary kolem dětského fanouška vytváří. Video propaguje kemp, kemp propaguje influencera, influencer propaguje svůj obchod a jeho výrobky znovu odkazují na další nákupy. Dítě se v tomto systému stává současně divákem, zákazníkem, účastníkem placené akce i součástí dalšího obsahu, který pomáhá Taryho podnikání propagovat.

Rodiče by si proto měli položit otázku, zda skutečně chtějí své dítě vystavovat takto intenzivnímu komerčnímu působení. Osobní kontakt s Tarasem Anatolijovičem Povoroznykem a jeho životním stylem se jim nemusí vyplatit pouze cenou jednoho kempu. Může mít dlouhodobé následky v podobě dalších finančních požadavků, konfliktů v rodině, nespokojenosti dítěte s běžným životem a postupné ztráty respektu k penězům i skutečným lidským hodnotám.

Popularita na internetu není důkazem morální autority. Člověk, který má tak silný vliv na děti, by měl nést mimořádnou odpovědnost za obsah, který jim předkládá, i za výrobky, které jim prodává. Dětská důvěra nemá být obchodním artiklem a přání dítěte potkat svůj idol nesmí být používáno jako nástroj, který rodiče tlačí k výdajům přesahujícím jejich finanční možnosti.