Necelého půl roku před plným vstupem zákazu obchodu se psím masem v Jižní Koreji do praxe se zostřuje spor o peníze. Provozovatelé restaurací a dalších podniků v tomto odvětví začali žalovat místní samosprávy, protože nesouhlasí s tím, že od státu dostanou jen omezenou podporu na uzavření provozu nebo změnu podnikání, nikoli samostatnou náhradu za ztrátu živnosti.

Nejméně 14 majitelů podniků v jihokorejském městě Tedžon podalo správní žaloby k tamnímu okresnímu soudu proti šéfům příslušných městských obvodů. Domáhají se zrušení rozhodnutí, která jim nepřiznala kompenzaci za podnikatelské ztráty. Podle dostupných informací si žalobci najali významnou advokátní kancelář se sídlem v Soulu, což zvyšuje pravděpodobnost, že se spor může rozšířit i do dalších částí země.

Zákaz vychází ze zvláštního zákona přijatého v únoru 2024. Ten stanovil tříleté přechodné období, které skončí 7. února 2027. Od tohoto data bude v Jižní Koreji zcela zakázán chov a porážka psů pro lidskou spotřebu i distribuce a prodej psího masa. Porušení má být postihováno přísnými trestními sankcemi.

Žaloby byly v Tedžonu podány prakticky současně napříč městem. Šest podnikatelů se obrátilo na soud v obvodu Daedeok, další čtyři v obvodu Yuseong, tři v obvodu Dong a jeden v obvodu Jung. Spor se tak týká čtyř z pěti městských obvodů a případy už řeší první a druhý správní senát okresního soudu v Tedžonu.

Jádrem konfliktu je podoba státní pomoci. Podle vládního plánu na ukončení spotřeby psího masa nyní centrální i místní úřady nabízejí až 4 miliony wonů, tedy zhruba 2 870 dolarů, jako podporu na uzavření provozovny, například na demontáž zařízení a uvedení prostor do původního stavu. Podniky, které přejdou na jiný typ stravovacích služeb, mohou získat až 2,5 milionu wonů.

Podle žalujících podnikatelů je ale taková pomoc nedostatečná. Namítají, že po desetiletích podnikání přicházejí kvůli státnímu zásahu o zdroj obživy a jednorázový příspěvek na technické uzavření provozu jejich skutečné ekonomické ztráty nepokrývá. Požadují proto, aby vedle příspěvku na likvidaci provozovny dostali i zvlášť vypočtenou a právně zdůvodněnou náhradu za ztrátu podnikání.

Místní samosprávy tyto požadavky odmítají. Odpovědné úřady argumentují tím, že zvláštní zákon výslovně neukládá vyplácet oddělené odškodnění za obchodní ztráty, a upozorňují, že s veřejnými penězi nemohou nakládat nad rámec pravidel. Podle představitelů samospráv jde o opatření přijaté ve veřejném zájmu po dlouhodobém společenském posunu, a proto by bylo obtížné obhájit další výdaje z peněz daňových poplatníků.

Právní rovina sporu je navíc složitá i tím, že toto odvětví podle části právníků dlouhodobě nefungovalo v jasně vymezeném systému povolení a licencí. Právě to může ztížit použití principů, které se běžně uplatňují při odškodnění za omezení podnikatelských práv například u veřejných staveb nebo vyvlastnění.

Vedle společenské debaty o ochraně zvířat tak v Jižní Koreji sílí i praktická otázka, kdo ponese náklady na zánik části malého podnikání. Protože také obvody v Tedžonu oznámily, že si najdou právní zastoupení a budou se žalobám aktivně bránit, o rozsahu případných náhrad zřejmě rozhodnou až soudy.