Na stadionu Notre Dame ve Spojených státech mohou digitální stopy z Wi‑Fi sítě, elektronických vstupenek a bezhotovostních plateb významně doplnit dokazování při nárocích fanoušků na náhradu škody po úrazu či konfliktu. Pro poškozené i provozovatele areálů jde o důležité údaje, jejichž hodnota však závisí na rychlém zajištění a spojení s dalšími důkazy.
Notre Dame Stadium, stadion univerzity Notre Dame pro americký fotbal, pojme při zápase až 77 622 diváků. Takový provoz vyžaduje rozsáhlou mobilní a Wi‑Fi infrastrukturu. Připojení telefonu k síti může vytvářet záznamy o identifikátoru zařízení, čase spojení, využitém přístupovém bodu či síle signálu. Tyto údaje dokážou přibližně vymezit, kde se zařízení v určité době nacházelo, a pomoci sestavit časovou osu události.
Samotný síťový záznam ale neprokazuje přesnou polohu člověka ani jeho jednání. Signál jednotlivých přístupových bodů se může překrývat a telefon může zůstat připojený i při pohybu majitele po stadionu. Zařízení zachycené poblíž incidentu proto automaticky nedokládá, že jeho držitel byl účastníkem konfliktu nebo svědkem nehody.
Podobně fungují data z mobilních vstupenek. Sken při vstupu může ukázat čas použití vstupenky, konkrétní vchod a účet, k němuž byl lístek přiřazen. Ani zde však nemusí být držitel účtu totožný s návštěvníkem: vstupenky lze převádět, sdílet nebo dále prodávat. Přidělené sedadlo navíc nevypovídá o tom, kde fanoušek během utkání skutečně pobýval, protože diváci běžně navštěvují občerstvení či společné prostory.
Data je nutné zajistit dříve, než zaniknou
Pro případné odškodnění mají digitální záznamy největší význam ve spojení s kamerovými záznamy, výpověďmi svědků, údaji o nákupech a záznamy zásahu pořadatelské služby nebo zdravotníků. Shoda více nezávislých zdrojů může podpořit tvrzení o průběhu úrazu, pohybu osob, reakci ostrahy i o tom, zda provozovatel přijal přiměřená bezpečnostní opatření.
Zraněný návštěvník však k těmto informacím zpravidla nemá přímý přístup. Mohou je spravovat provozovatel stadionu, dodavatel síťových služeb, ticketingová společnost nebo jiná externí firma. V americkém právním řízení bývá nutné určit správce daných dat, požádat o jejich uchování a následně je vyžádat postupem odpovídajícím pravidlům dokazování.
Čas hraje podstatnou roli také z finančního hlediska sporu. Některé technické protokoly se přepisují nebo mažou relativně rychle, takže opožděné zajištění může ztížit prokazování odpovědnosti a výše nároku. Právní zástupci proto obvykle specifikují období před incidentem, v jeho průběhu i po něm, relevantní vstupy, sektory či přístupové body.
Před soudem je navíc třeba doložit pravost, způsob vzniku a spolehlivost elektronických záznamů. Síťové hodiny nemusí být dokonale synchronizované, pokrytí Wi‑Fi není přesným lokalizačním nástrojem a identifikátor zařízení sám o sobě nemusí spojovat telefon s konkrétním člověkem. V americkém prostředí může u standardně vedených firemních záznamů hrát roli také pravidlo Federal Rule of Evidence 803(6), tedy výjimka z pravidel proti nepřímému svědectví pro určité obchodní záznamy.
Po úrazu je proto praktické uchovat vlastní digitální podklady: mobilní vstupenku, potvrzení o vstupu, údaje o sedadle i doklady o nákupech. Pomoci mohou rovněž poznámky o místě a přibližném čase události, kontakty na svědky a číslo záznamu, pokud zasahovala ostraha či zdravotníci. Digitální technologie nenahrazují běžné vyšetření incidentu, ale při včasném zajištění mohou zásadně doplnit podklady pro uplatnění náhrady škody.
