Levandule patří mezi odolné rostliny, přesto se jí před zimou vyplatí věnovat základní péči. Správné zazimování snižuje riziko, že bude nutné na jaře nahrazovat poškozené či uhynulé keře novou výsadbou, a může tak ušetřit výdaje spojené s obnovou záhonu.
Největším problémem nebývá samotný mráz, ale nadbytek vody v půdě. Levandulím se nedaří na přemokřených stanovištích, kde mohou zahnívat. V kombinaci s nízkými teplotami se poškození rostlin zvyšuje. Pokud je místo dlouhodobě vlhké, řešením může být přesazení na sušší stanoviště nebo výsadba na mírně vyvýšené kopečky, z nichž voda lépe odteče.
V říjnu lze levandule po odkvětu také prořezat. Stonky se zkracují přibližně o třetinu, aniž by řez zasáhl dřevnaté části rostliny. Keř pak nemusí v chladném období vynakládat energii na nadbytečné výhony. Neprovedený řez sám o sobě neznamená, že levandule zimu nepřežije, může ale omezit její kondici před další sezonou.
Na podzim už rostliny zpravidla nepotřebují pravidelnou zálivku. Levandule pochází ze středomořských oblastí a běžně si vystačí s přirozenými srážkami. Další přísun vody by naopak mohl zvýšit riziko přemokření kořenů.
Ochranu před zimou doplní mulč položený vedle rostlin. Vhodná je sláma, listí nebo větve jehličnanů, které vytvoří izolační vrstvu proti nízkým teplotám. Jde o jednoduchý postup využívající materiál, který bývá na zahradě běžně k dispozici, a může omezit potřebu kupovat na jaře nové rostliny.
