České technologické firmy podle zástupců oboru mají talent, know-how i schopnost obstát v zahraniční konkurenci, stále jim ale chybí událost, která by rozhýbala celý investiční ekosystém. Předseda České startupové asociace Jiří Vicherek upozorňuje, že domácí scéně dosud schází prodej firmy nebo vstup na burzu v hodnotě přesahující miliardu dolarů. Právě takový moment by podle něj mohl vrátit do trhu více peněz, zkušeností i nových investorů.

České prostředí za poslední roky výrazně vyspělo a vyrostly v něm firmy jako Rohlík, Mews nebo Productboard. Podle Vicherka to ale zatím nestačí k tomu, aby se naplno rozběhl mechanismus známý z vyspělejších technologických trhů. Tam úspěšní zakladatelé po prodeji firem často přecházejí do role investorů, jejich bývalí manažeři zakládají nové podniky a jednou vytvořený kapitál dál obíhá v ekonomice. V Česku se tento efekt podle něj zatím neprojevil v dostatečném rozsahu.

Za jednu z hlavních brzd označuje velikost českého trhu. Země s deseti miliony obyvatel podle něj nabízí dost prostoru pro růst v prvních letech, a tím část firem oddaluje od nutnosti uvažovat od začátku globálně. Právě to následně prodražuje a zpomaluje expanzi do Německa, USA a dalších velkých trhů. V menších ekonomikách, jako je Estonsko, jsou podle něj zakladatelé k mezinárodnímu uvažování nuceni prakticky od prvního dne.

Vedle ambicí vidí problém i v kapitálu. České startupy se podle něj stále opírají hlavně o zahraniční peníze, zatímco domácí zdroje rizikového financování zůstávají omezené. Výrazně je to vidět i u penzijních úspor. Vicherek upozorňuje, že české penzijní fondy do startupových investic téměř nevstupují, mimo jiné kvůli nastavení systému a nízké motivaci k tomuto typu rizikovějších aktiv.

Ekonomický důsledek je podle něj zřejmý: pokud český zakladatel získá kapitál od amerického fondu financovaného například z tamních penzijních peněz, na úspěchu českého nápadu pak vydělávají zahraniční investoři a američtí důchodci, nikoli domácí střadatelé. Debata o tom, kam má směřovat dlouhodobý kapitál, tak podle něj nesouvisí jen s inovacemi, ale i s tím, kdo bude čerpat výnosy z budoucího růstu firem.

Nový zákon má přivést investory i daňovou motivaci

Pomoci má připravovaný startupový zákon, který má poprvé zavést pojem startup do českého právního řádu. Počítá s certifikací firem, které budou splňovat podmínky stáří, inovativnosti a schopnosti rychlého růstu. U běžných projektů má jít o firmy mladší osmi let, u vybraných technologicky náročných oborů, jako jsou polovodiče, energetika nebo medicína, o hranici deseti let.

Jedním z konkrétních nástrojů má být daňová podpora pro andělské investory. Ti by si podle návrhu mohli od základu daně odečíst až pět milionů korun ročně investovaných do certifikovaných startupů. Záměrem je podle Vicherka přesměrovat část soukromého kapitálu z konzervativnějších aktiv do mladých firem s vyšším růstovým potenciálem.

Zároveň připouští, že u certifikace existuje riziko formálního využívání kvůli daňové výhodě. Proto má být systém postavený na objektivních pravidlech a odborném posouzení. Inspirací je Španělsko a cílem má být převážně elektronické vyřízení s mediánem kolem dvaceti dnů.

V evropském srovnání si Česko podle platformy ESNA stojí spíše ve druhé polovině unijního pořadí, zhruba mezi 20. a 26. místem. Zatímco Polsko se v posledních letech posunulo výrazně výš, české prostředí se podle zástupců oboru stále snaží dohnat tempo v regulaci i podpoře investic.

AI mění pravidla a zvyšuje tlak na skutečnou poptávku

Do tohoto vývoje navíc vstupuje umělá inteligence, která mění ekonomiku technologického podnikání. Podle Vicherka se oslabuje pozice menších softwarových projektů, jejichž hlavní konkurenční výhodou byl samotný kód. Ten je dnes podle něj snazší napodobit, což zvyšuje tlak na firmy, aby stavěly na datech, integracích, zákaznické síti nebo jiných obtížněji kopírovatelných výhodách.

Vedle toho se částečně vrací pozornost investorů k hardwaru a technologicky náročnějším projektům. Jejich vývoj je sice dražší a pomalejší, ale fyzické produkty nelze replikovat tak rychle jako čistý software. V prostředí, kde se jednodušší aplikace rychle rozmnožují, se tak relativní atraktivita pokročilého výzkumu a vývoje zvyšuje.

Vicherek zároveň připomíná, že financování samo o sobě úspěch nezajistí. Za nejčastější důvod neúspěchu startupů označuje situaci, kdy firma vyvíjí produkt, o který trh nemá zájem. Klíčová je proto co nejrychlejší validace poptávky a schopnost růstu. Právě zde se podle něj ukazuje rozdíl mezi běžným podnikáním a startupem, který je postavený na vysoké ambici a velmi rychlé škálovatelnosti.

Českému prostředí tak podle něj nechybí technické schopnosti ani pracovní nasazení. Slabším článkem zůstává přeměna talentu v kapitál, který by se po úspěšném exitu vracel do dalších firem. Dokud se neobjeví opravdu velký prodej nebo burzovní příběh za více než miliardu dolarů, bude domácí trh podle něj jen obtížně budovat stejně silný investiční řetězec jako zavedené startupové ekonomiky.