Belgičan Josef Eustach Gobiet patřil k podnikatelům, kteří využili průmyslový rozmach Ostravy na konci 19. století. Během několika let vybudoval rozsáhlé podnikání v hutnictví, koksárenství i těžbě uhlí, po burzovním krachu roku 1873 však o své firmy přišel a skončil v úpadku. Jeho osud dobře vystihuje rizika tehdejšího rychle rostoucího a jen volně regulovaného kapitalismu.
Gobiet bývá řazen ke generaci takzvaných gründerů, tedy podnikatelů-zakladatelů, kteří ve velkém rozjížděli nové společnosti v 70. letech 19. století. Tento vzmach úzce souvisel se sjednocením Německa a s hospodářským posílením země po válce s Francií. Právě příliv peněz a celková investiční euforie podpořily vznik stovek nových firem. Během dvou let vzniklo v novém Německu 780 akciových společností.
Podnikatelská expanze se neomezila jen na německé území. Kapitál i podnikatelské ambice směřovaly také do Rakouska-Uherska, zvlášť do průmyslově se rozvíjejících oblastí. České země z tohoto trendu těžily, což dokládal vznik první české burzy i založení 16 nových bank. Významným centrem se tehdy stávala Ostrava, která rostla díky dolům a hutím zásadním pro výstavbu železnic v monarchii.
Právě tady Gobiet rozpoznal velkou obchodní příležitost. Ačkoliv pocházel z Belgie, podnikatelské zázemí si vybudoval v Porýní a do Ostravy vstoupil ve správný okamžik. V roce 1869 zde zahájil podnikání ve velkém. Založil válcovnu jemného plechu, provozoval koksovnu a později se pustil také do těžby uhlí v Kunčicích a Bartovicích. Dodnes je připomínán i jeho patent na takzvanou Gobietovu pec.
Rychlý růst ale stál na prostředí, které bylo výrazně závislé na spekulativním kapitálu a levných penězích. Jakmile se ukázalo, že část expanze není dostatečně opřená o skutečný ekonomický výkon, přišel obrat. Po nákladné světové výstavě ve Vídni zasáhl 9. května 1873 trhy krach na vídeňské burze. Krize se následně přenesla i do dalších zemí a těžce dopadla právě na podnikatele, kteří stavěli svůj rozvoj na vysokém tempu zadlužování a spekulacích.
Gobiet patřil mezi ty, které pád zasáhl naplno. O všechny své podniky přišel a vyhlásil úpadek. Z někdejšího průmyslníka se stal technický úředník ve Vítkovických železárnách. Jeho příběh je tak i připomínkou toho, jak rychle se tehdejší majetkové poměry mohly obrátit a jak křehké bylo podnikání v době prudkého hospodářského boomu.
Hospodářská krize navíc neměla krátké trvání. Vlekla se ještě dalších deset let, v britském koloniálním impériu dokonce dvě desetiletí. Gobiet ji nakonec přečkal a později znovu podnikal, tentokrát už ve stavebnictví a v menším rozsahu. Jeho osud ukazuje, že ostravský průmyslový vzestup nepřinášel jen mimořádné bohatství, ale také tvrdé pády, ztrátu firem a osobní bankroty.
